Rt 192/1920
K pojmu krádeže ve společnosti (§ 174 II. a) tr. z.).
(Rozh. ze dne 21. 5. 1920, Kr I 232/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Marie Š., Marie K. a Marie Č. do rozsudku zemského trestního jako výjimečného soudu v Praze ze dne 20.2.1920, pokud jím stěžovatelky uznány byly vinnými zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. lit. a), c) a 179 tr. z. a Marie Š. též dle § 176 II. lit. a) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost obžalované Marie Š. dovolává se jediného důvodu zmatečnosti dle § 281 č. 9 a) tr. ř., zdůrazňujíc, že není zjištěno, že by se byla domluvila o provedení celé krádeže, spáchané v různých po sobě jdoucích útocích, a že neučinila více, než jeden ukradený pytel s cukrem spolu s obžalovanou Marií K., do baťohu přesypala a pak hned domů odnesla tak, že o tom, co pachatelé druzí potom ještě vykonali, nevěděla. Právem prý lze jí tedy přičítati k vině zlý úmysl, pokud se onoho cukru týče, a tedy jen krádež cukru resp. účastenství na krádeži jeho, takže poněvadž hodnota jeho 2000 K nepřesahuje, bylo prý nesprávně použito zákona tím, že byla uznána vinnou zločinem krádeže všech, tedy i ostatních tehdy odcizených věcí v hodnotě 2000 K převyšující. Než rozsudek zjistiv o všech obžalovaných, že se dohromady předem smluvili, že na krádež do K. půjdou, zjišťuje o obžalované Š. samostatné dále, že mužskými pachateli ze skladiště ven vynesený ukradený cukr s další obžalovanou Marií K. z pytle do baťohu přesypaly a domů odnesly. Za činu samotného čekaly obžalované tři ženy, jak rozsudek rovněž zjišťuje, jen v nepatrné vzdálenosti od skladiště, z něhož věci byly odcizeny. Vším právem shledal nalézací soud v této účasti obžalované Marie Š. na provedení činu skutkovou podstatu krádeže, spáchané ve společnosti dalších pachatelů jako spoluzlodějů, při čemž spoluzodpovědnost její se vztahuje na odcizení všech tehdy odcizených, 2000 K převyšujících věcí movitých, vycházeje ze správného názoru, že zmíněnou všeobecnou úmluvou založen byl u všech obžalovaných týž úmysl, směřující k tomu, by oné noci byla jimi provedena bez omezení na určité předměty majetkové krádež v továrně Ervína P. v K., načež pak vlastní činnost obžalovaných, z nichž mužové pytle s kradeným zbožím ze skladu ven vynášeli, kdežto ženy přijímaje kradené věci,se navzájem doplňovala takovým způsobem, že sluší každému z obžalovaných přičítati k vině krádež celou. Vždyť obžalované ženy, tedy i Š-ová, tím, že cukr přesypavše jej do baťohu z místa činu odnesly, způsobily že se touto prací nemusili omeškávati na činu súčastnění mužové, kterým takto bylo umožněno odebrati se současně do skladiště a v krádeži pokračovati, přičemž o různých po sobě jdoucích útocích, jak se o nich zmiňuje zmateční stížnost, mluviti nelze. Touto součinností obžalované ženy napomáhaly a přispívaly k tomu, by krádež vůbec snadněji mohla býti provedena a by mimo cukr ukradeny býti mohly i věci další, vyvinuly tedy takovou činnost, která zakládá u nich ohledně krádeže všech věcí spolupachatelství a činí je zodpovědnými za krádež tu v celém jejím rozsahu.

Zmateční stížnost obžalované Marie K. uvádí k důvodu čís. 5, § 281 tr. ř. mimo jiné též, že rozhodovací důvody v rozsudku v odpor vzatého neoceňují doznání obžalovaných K-ové a Č-ové v jeho úplném znění, dle něhož prý jen věděly, že se muži chystají jíti ukrást cukr, jehož prý ale byly odcizeny pouze dva pytle v ceně 750 K. Ne pokud pak jde o námitku druhou, tu, jak bylo již uvedeno, rozsudek zjišťuje, že se všichni obžalovaní na provedení krádeže u P. umluvili, a jestliže se na jiném místě rozhodovacích důvodů mluví o tom, že obžalovaní byli v tom za jedno, že tu noc v P-ově továrně provedou krádež cukru, nelze to bráti vzhledem k důvodům v jich celistvosti doslovně a dokonce ne v tom smyslu, jakoby soud nalézací u obžalovaných zjistil úmysl obmeziti chystanou krádež právě snad jen na cukr. Jsouť pak všichni obžalovaní, z nichž žádný netvrdí, že by byla úmluva jejich výslovně omezena bývala v ten úmysl, že ukraden má resp. smí býti pouze a výhradně cukr, zodpovědni za celý rozsah a výsledek krádeže stejně jakoby tomu bylo bývalo i v tom případě, kdyby, jak tomu zpravidla bývá, k nějaké úmluvě ohledně předmětu krádeže mezi nimi vůbec nebylo bývalo došlo. Vyjmouti lze z tohoto pravidla pouze ty případy, v nichž ten, který pachatel proti výslovné úmluvě s jinými spolupachateli, kterou předmět krádeže předem přesně vymezen byl, činnost svoji rozšiřuje na věci, v takovéto úmluvě nezahrnuté. Těmito vývody vlastně již z větší části prokázána je bezpodstatnost zmateční stížnosti obžalované Marie K. i potud, pokud uplatňujíc další důvod zmatečnosti dle § 281 č. 10 tr. ř., dovolává se toho, že její zlý úmysl, má-li se na zřeteli úmluva, jen na krádež cukru omezená, vztahovati se mohl právě jen na účast při krádeži cukru, dále toho, že na místě činu vlastně vůbec nebyla, že její účast obmezila se pouze na odcizení pytle s cukrem v ceně 305 K a že, nacházevši se po odnesení pytle toho doma, není spoluvinou na krádeži ostatních věcí. Zbývá tu zdůrazniti pouze, že případnému požadavku, by se ten, komu se klade za vinu krádež ve společnosti, nacházel na místě činu nebo poblíž něho, plně vyhověno bylo tím, že se obžalovaná dle shora řečeného vyvinula, přispěla k provedení krádeže i tím, že pachatelé, kteří se do skladiště vlámali a odtud věci vynášeli, měli při tom následkem přítomnosti obžalované i druhých dvou obžalovaných žen jistý pocit zvýšené bezpečnosti, že nebudou při svém díle překvapeni, z něho vyrušeni.