Rt 190/1920
Padělání peněz a cenných papírů. Súčastní-li se padělání důvěrník policie, jest třeba přesně zjistiti, od kterého okamžiku přestal jednati v pouhém úmyslu usvědčiti pachatele.
(Rozh. ze dne 15.5.1920, Kr I 181/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Markéty W. do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Liberci ze dne 27.2.1920, pokud jím byla uznána vinnou zločinem dle §§ 1 a 12 zákona ze dne 22.5.1919, č. 269 sb. z. a n., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Rozsudek soudu prvé stolice spokojuje se ve svých důvodech s tím, že praví, že obžalovaná, která konala služby konfidentské a byla proto původně bezelstnou, dopustila se zločinu v tom okamžiku, kdy se zúčastnila okolkování, pokud se týče kdy přijala bankovky, jež byly v její přítomnosti opatřeny nepravými kolky, a je později vydala, při čemž jednala samozřejmě v přímém dorozumění se Ž. a prostřednictvím tohoto v nepřímém dorozumění s jeho předchůdci, a odmítá hájení se obžalované, že učinila o okolkování sdělení vojenské policii a předpokládala proto souhlas této s vydáním falešných peněz. Ježto dorozuměním jest dle správného výkladu jen dohoda, dle níž se slíbí pachateli nějaká pomoc před činem nebo počinu nebo se s ním učiní úmluva ohledně zisku z činu trestného ( § 5, odst. 2 tr. z.), dlužno vyloučiti dorozumění s pachateli u obžalované potud, pokud jednala ve funkci důvěrnice vojenské policie. Třeba tedy především zjistiti, od kterého okamžiku přestala obžalovaná jednati v pouhém úmyslu, usvědčiti pachatele a opatřiti důkazy o jejich trestné činnosti, a rozhodla se, svým jednáním činnost pachatelů podporovati nebo z ní si zisk opatřiti, stalo-li se tak již v době, kdy se zúčastnila kolkování bankovek, nebo když přijala bankovky opatřené nepravými kolky, či teprve, když vydávala bankovky tyto, beze zlého úmyslu přijaté. Jen kdyby bylo zjištěno, že obžalovaná pojala zlý úmysl shora vytčený dříve, než padělané peníze (bankovky opatřené nepravými kolky) se dostaly do rukou jejích jako důvěrnice vojenské policie, mohlo by se mluviti o zločinu dle § 1 cit. zák., poněvadž by se tím okamžikem úmysl obžalované, přispěti ku provedení trestného činu, pokud se týče nabýti z něho zisku, obžalovaným Ž. u ní předpokládaný, sjednotiti se záměrem tohoto obžalovaného a uskutečnilo se dorozumění v cit. paragrafu vyžadované. Přijala-li obžalovaná dvě stokorunové bankovky, nepravými kolky opatřené bezelstně, t. j. v úmyslu odevzdati je vojenské policii, pak ovšem byl u ní řetěz osob, na činu samém zúčastněných, přetržen a tím padá nezbytná podmínka trestnosti dle § 1 cit. zák. Pojala-li pak obžalovaná dodatečně úmysl, bankovky, opatřené nepravými kolky,tedy peníze padělané, jež byla přijala ve své vlastnosti jako důvěrnice vojenské policie, dále vydávati, nejednala již v dorozumění s padělatelem neb osobou jinak na činu zúčastněnou, nýbrž zcela neodvisle od činnosti osob těchto, na vlastní pěst, mohla by tedy býti trestnou jen dle § 4 cit. zák.

Právem tudíž vytýká zmateční stížnost jednak, že nebyly uvedeny důvody pro rozhodné výroky, totiž že a od které doby jednala obžalovaná jako konfidentka, tedy beze zlého úmyslu, a že vydání oněch dvou stokorunových bankovek, nepravými kolky opatřených, stalo se v dorozumění s ostatními pachateli (obrat, že stalo se tak "samozřejmě" není přece žádným odůvodněním), jednak že posouzení činnosti obžalované, započaté ve službách vojenské policie a teprve dodatečně jiným záměrem vedené, nelze označiti za právně bezvadné.