Rt 183/1920
Věk v době činu hranici § 2 lit. d) tr. z. jen nemnoho překročivší a dětský, nezralý dojem osoby pachatelovy nestačí, by dle § 2 lit. f) tr. z. byla trestnost činu vyloučena.
(Rozh. ze dne 6.5.1920, Kr I 97/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 9.12.1919, jímž byli obžalovaní Antonín K. st., Alfred K. a Antonín K. ml., dle § 259, č. 3 tr. ř. sproštěni obžaloby vznesené na ně pro zločin krádeže dle §§ 8, 171, 174-II. a) tr.z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a odkázal věc zpět soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.
Z o d ů v o d n ě n í :
Pokud rozsudek přiznává Antonínu K ml. beztrestnost z té příčiny, že vzhledem ku svému mladistvému věku a nedostatečnému tělesnému vývinu, poukazujícímu na jeho ještě dětskou neznalost, neměl pochopení pro trestně právní závažnost svého činu, přehlíží soud nalézací, že tyto okolnosti nepostačují k opodstatnění shora naznačeného důvodu exkulpačnímu. Předpokládať zákon při osobách, jež nejsou ani duševně choré (§ 2 lit. a), ani nejednaly v záchvatu střídavého pominutí smyslů (lit. b), ani v úplném opilství (lit. c), jakmile překročily 14. rok svého věku (lit. d), schopnost postřehnouti skutkový dosah svého jednání i ukládá jim za ně plnou trestní odpovědnost. Věkem mezi 14. a 20. rokem, slabým rozumem nebo zanedbaným vychováním podmíněná neúplnost rozvoje duševních sil smí dojíti povšimnutí jen při výměře trestu, (§ 46 lit. a) tr. z.), ale ne při řešení otázky viny.

Nemohl-li tedy soud nalézací zjistiti při obžalovaném nic jiného nežli jeho věk, hranici § 2 lit. d) tr. z. v době činu nemnoho překročivší, a dětský, nezralý dojem jeho osoby, nezjistil tím ještě, čeho vyžaduje skutková podstata exkulpačního důvodu § 2 lit. f) tr. z., i je dotyčný jeho výrok právem brán ve stížnosti jakožto právně mylný.