Rt 181/1920
Krádež, spáchaná z nouze, není ještě beztrestna pro neodolatelné donucení.
(Rozh. ze dne 30.4.1920, Kr I 107/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Konráda L. a Adolfa M. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 23.1.1920, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174- II. a), c) a 176-II. a) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti č. 9 b) § 281 tr. ř., dovozuje, že soud porušil zákon výrokem, že obžalovaní odcizivše ve společnosti ještě s třetím pachatelem jako spoluzloději z držení Ignáce S. z uzavřené místnosti 2 prasata, jednali sice z nouze, nikoli však z neodolatelného donucení, jaké má na mysli § 2 lit. g) tr. z.

Stížnost poukazuje na to, že obžalovaný Konrád L., maje jako horník 411 K měsíční mzdy, nemohl z výnosu své práce vyživiti 7 člennou rodinu, obžalovaný Adolf M. z týdenní mzdy 70 až 90 K vydržovati 4 člennou domácnost. Obě rodiny prý trpěly takový hlad, že sešly tělesně i duševně, takže obžalovaným nezbylo, než sáhnouti na cizí majetek, chtěli-li zachrániti životy svých příslušníků. Síla jejich odporu k trestním činům byla prý otřesena, když viděli, že S. krmil prasata ovesnou rýží, kroupami a brambory, kdežto jejich rodiny hynuly hladem.

Soud nalézací zjistil na základě provedeného šetření, že obžalovaní byli sice se svými rodinami v nouzi; nezjistil však, že by jejich tíseň a nouze o potraviny byla taková, že by byli vydáni hladu. Přiznal proto obžalovaným polehčující okolnost dle § 46 lit. f) tr. z. vyloučil však, že by obžalovaní byli jednali z neodolatelného donucení, vylučujícího trestnost dle § 2 lit. g) tr. z. Neboť tím dlužno rozuměti jen takové donucení, jemuž vůbec nelze odolati, neb aspoň takové, jemuž člověk průměrně normální síly dle okolností v době činu nemůže odolati, takže obětuje raději cizí statek, by zachránil ohrožený statek vlastní.
Pojem neodolatelného donucení předpokládá dle zákona tak velikou míru nouze a bídy, že tím jest život pachatelův neb osob, jemu blízkých, přímo a nevyhnutelně ohrožen, takže není s to, by se vymknul vlivu této tísnící nouze na směr své vůle, že tedy mu nezbylo jiného prostředku, by ušel trýzni odumření hladem, než aby se dopustil zločinu. Takovéhoto stupně nouze obžalovaných ani zdaleka nedosáhla. I za panujících nepříznivých podmínek vyživovacích měli oba možnost z výdělku své mzdy opatřiti svým rodinám potřebnou, byť i jen nuznou výživu, a jako dělníci průmyslových závodů měli dokonce větší možnost než příslušníci jiných vrstev společenských, hospodářsky stejně slabých, poněvadž měli k disposici dělnické konsumní organisace, o jichž dostatečné zásobování se státní správa starala v prvé řadě v zájmu nerušené výroby průmyslové.

Neodůvodněná tvrzení a domněnky zmateční stížnosti, zejména nesprávný poukaz na krmení prasat S-em, nestačí nahraditi nedostatek skutkových okolností, které by odůvodňovaly stav nouze ve smyslu § 2 lit. g) tr. z. Rozsah, v jakém obžalovaní krádež provedli, svědčí nejlépe proti tvrzené jimi tísnivé nouzi. Jedná-li se pachateli opravdu o zachránění života a zdraví od hladu a nemoci, odcizí zajisté jen tolik, co nutně stačí k odvrácení nebezpečenství a záchraně ohroženého života a zdraví.