Rt 163/1920
Již pouhé ohmatávání pohlavního ústrojí dětí dlužno pokládati za pohlavní zneužití (§ 128 tr. z.) bez ohledu na to, bylo-li dosaženo pohlavního ukojení čili nic.
(Rozh. ze dne 20.3.1920, Kr I 598/19)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Richarda P. do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 25.10.1919, jímž byl uznán vinným zločinem zprznění dle § 128 tr. z. mimo jiné z těchto
d ů v o d ů :
Po stránce materiální namítá zmateční stížnost, že obžalovaný, dotknuv se těla děvčete (osmileté Anny K.) na stehně, náhle se vzpamatoval a upustil dobrovolně od dalšího trestního jednání i úmyslu, takže prý mu nelze přičísti ani trestný pokus. Avšak stížnost je na omylu. V daném případě jde - jak již správně uvedl naříkaný rozsudek - o tak zvaný kvalifikovaný pokus, totiž o jednání, které by sice mohlo býti pokusem zločinu dle § 127 tr. z., které však vykazuje již všechny zákonné známky jiného, a to dokonaného činu ( § 128 tr.z.), takže dobrovolné upuštění od činu ve směru § 127 tr. z. v době, kdy je jiný čin dle § 128 tr. z. již dokonán, nemůže zrušiti trestnost činu již dokonaného. Pokud uplatňuje stížnost dle č. 10 § 281 tr. ř., že zjištěné jednání obžalovaného, i kdyby bylo trestné, by zakládalo pouze přestupek dle § 516 tr. z., jest rovněž neodůvodněna. Jeť zjištěno, že se obžalovaný dotkl k ukojení svých chtíčů obnaženého přirození děvčete mladšího než 14 let, že tedy pohlavně zneužil těla nedospělé ženské osoby, jak předpokládá § 128 tr. z., neboť již pouhé ohmatávání pohlavního ústrojí dětí dlužno pokládati za pohlavní zneužití bez ohledu na to, bylo-li dosaženo pohlavního ukojení čili nic.