Rt 157/1920
Polepování pravých bankovek rakousko-uherské banky poštovními známkami, by příjemce byl oklamán, zakládá zločin dle § 1 zákona ze dne 22.5.1919 č. 269 sb. z. a n., ač-li padělek byl způsobilým, někoho oklamati.

Nelze rozhodnouti dle § 288 č. 3 tr. ř. ve věci samé, byly-li okolnosti skutkové - byť jinak úplně - zjištěny soudem sborovým, ačkoliv příslušným ku projednání věci dle podřazení její pod zákon soudem zrušovacím byl soud porotní (šestičlenný senát).
(rozh. ze dne 11.3.1920, Kr I 527/19)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Chebu do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Chebu ze dne 26.8.1919, jímž obžalovaní Ludvík T. a Vilém K. uznáni byli vinnými přestupkem nedokonaného podvodu dle §§ 8, 197 a 461 tr. z., zrušil rozsudek jako zmatečný a vrátil věc soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí před soudem porotním pokud se týče výjimečným senátem - mimo jiné z těchto

důvodů: Čin obžalovaným za vinu kladený záleží po stránce objektivní v podstatě v tom, že 50korunová bankovka rakousko-uherské banky byla opatřena poštovní známkou hnědé barvy a že jí pak bylo (bezvýsledně) použito jako peněz k placení. Obžaloba podřadila toto jednání obžalovaných pod ustanovení §§ 8, 197, 199 d) tr. z. v ten smysl, že obžalovaní dne 26.4.1919 v Karlových Varech vědomě spolupůsobíce jakožto spolupachatelé veřejnou listinu tím, že Ludvík T. opatřil 50korunovou bankovku za účelem upotřebení jejího Vilémem K. novinovou známkou výplatní a Vilém K. tuto bankovku Josefině M. jakožto platidlo předložil v úmyslu, Josefinu M. uvésti v omyl, jímž měla utrpěti na svém majetku škodu, a tím že předsevzali činy ke skutečnému vykonání podvodu vedoucí, že však k dovršení nedošlo pro překážku odjinud v to přišlou. Rozsudkem soudu nalézacího byli pak obžalovaní uznáni vinnými, že dne 26.4.1919 v Karlových Varech u vzájemné součinnosti v úmyslu, uvésti lstivým předstíráním Josefinu M. v omyl, jímž měla utrpěti na svém majetku škodu 200 K nepřesahující, opatřili padesátikorunovou bankovku novinovou známkou poštovní a poslali s ní Rudolfa P. k Josefině M. nakoupit cigaret, a že tak předsevzali činy vedoucí ke skutečnému vykonání podvodu, při čemž k dovršení nedošlo jen nedostatečností a náhodou, čímž dopustili se prý přestupku nedokonaného podvodu dle §§ 8, 197, 461 tr. z. I ta, i ona subsumpce jednání obžalovaných je nesprávna.

Čin obžalovaných zakládá zločin dle § 1 zákona ze dne 22.5.1919 č. 269 sb. z. a n., ku kterémužto názoru dospěl zrušovací soud z týchž důvodů, jak uvedeny jsou v rozhodnutí č. 140 str. 197 a 198, kromě nichž budiž ještě uvedeno :

Poněvadž paděláním, napodobením, je každákoliv činost, jíž po úmyslu pachatelovu má předmět, na nějž se činnost jeho vztahuje, nabýti vzhledu, buditi dojem předmětu, v tomto případě platidla pravého, to jest cestou zákonnou vzniklého, dlužno nalepení výplatní novinové známky na bankovku v úmyslu, by vyvoláno bylo zdání, že bankovka je okolkována, a že je tedy platným platidlem, uznati za padělání platidla, jež bylo v republice čs. za platné prohlášeno. Padělání toto je trestno dle § 1 cit. zák., stalo-li se za tím účelem, by padělek byl udán za pravé platidlo. Tomu nevadí, že obžalovaní nepokusili se napodobiti bankovní kolek vlastní prací, ani že poštovní známka, jíž použili, jako taková nebyla nepravá. Stačí, že spojením nekolkované bankovky a poštovní známky vytvořili vědomě předmět, který dle jejich úmyslu mohl a měl vovolati dojem bankovky ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení kolkované a za zákonné platidlo uznané. Způsob, jímž vyvolání tohoto zdání, tedy padělání, napodobení uskutečněno, je pro pojem padělání lhostejný. Budiž tu poukázáno k tomu, že je nesporně paděláním kdysi častěji praktikované slepování bankovek a papírových peněz z uzoučkých proužků vystříhaných z pravých takových papírů.