Rt 152/1920
Předražování. Lhostejno, koupil-li pachatel věc, při jejímž prodeji se dopustil předražování, původně snad pro sebe a rozhodl-li se ji prodati teprve později.
(Rozh. ze dne 4.3.1920, Kr II 210/19)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost Bernarda B. do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 19.9.1919, jímž byl uznán vinným přečinem předažování dle § 20 č. 1 a 2 b) cís. nař. ze dne 24.3.1917 č. 131 ř. z. mimo jiné z těchto
d ů v o d ů :
Okolnost, obžalovaným tvrzená, v rozsudku ostatně nezjištěná, že koupil sudy pro sebe a ne v úmyslu, by je dále zcizil, by ho neomlouvala. Při předražování jest lhostejno, koupil-li pachatel věc, při jejímž prodeji se dopustil předražování, původně snad pro sebe, a rozhodl-li se ji prodat teprve později, či koupil-li od počátku za účelem dalšího zcizení, poněvadž z hlediska § 20 cís. nař. jest rozhodno pouze chování pachatelovo při prodeji. Z předchozího nákupu jest důležita pro posouzení předražování pouze vynaložená nákupní cena nikoliv úmysl pachatelův ohledně další dispozice s věcí.