Rt 144/1920
I. Vyjádření ministerstva financí o pravosti nebo nepravosti veřejných úvěrních papírů nebo mincí zůstává i tehda listinou veřejnou, když ministerstvo financi sdělilo soudu prostě nález a posudek, jež si bylo vyžádalo od znalců jím zvolených .

II. Soudu jest zůstaveno, by o mimosoudních projevech osoby, jež zřekla se svědectví, prováděl jinaké důkazy a výsledku jich pak použil.
( Rozhodnutí Kr I 81/20, 24.02.1920 )

Z odůvodnění:
Zmateční stížnosti uplatňují proti rozsudku především zmateční důvody, jež spatřují v tom, že při hlavním přelíčení přečteny byly proti jejich návrhu posudky o pravosti neb nepravosti zabavených peněz vydané jednak bankovním úřadem ministerstva financí, jednak firmou A. Haase v Praze a akc. spol. Unie v Praze, jež k podání takových posudků prý oprávněny nejsou, proto prý takový znalecký nález a posudek jest neplatným a použití.

Měl prý proto nalézací soud místo tohoto nálezu a posudku připustiti a provésti navržený důkaz znalci o pravosti neb nepravosti zmíněných peněz a kolků, pro bankovky určených, kteří jedině tuto rozhodnou okolnost mohli spolehlivě rozřešiti, soud nalézací však návrh zamítl, čímž založen zmatek.

Vyšetřující soudce požádal o posudek ministerstvo financí a to samo se obrátilo na bankovní úřad tohoto ministerstva a na firmy A. Haase v Praze a akc. spol. Unie v Praze, které výsledek zkoušky o pravosti a nepravosti bankovek a kolků na bankovkách nebo pro ně určených sdělily ministerstvu financí. Když pak toto ministerstvo, přejímajíc tyto mu došlé nálezy a posudky za svůj vlastní projev, sdělilo je soudu, jenž o ně žádal, tvoří posudky ty s přípisem ministerstva financí, dožádání soudu vyřizujícím, jeden celek právě tak jakoby tomu bylo, kdyby bylo ministerstvo obsah jejich do vlastního přípisu pojalo. Pokud se tedy týče posudků a nálezů, musí právě s ohledem na přípis ministerstva financí, k němuž byly připojeny, považovány býti za projev samého ministerstva financí.

Stejně se to má i s posudky bankovního úřadu ministerstva financí. O ty žádal soud sice přímo bankovní úřad ministerstva financí, ale vším právem, neboť jmenovaný bankovní úřad jest vedle ustanovení §§ 3 a 4 nař. vlády ze dne 6. března 1919 čís. 119 sb. z. a n. a § 8 zákona ze dne 10. dubna čís. 187 sb. z. a n. součástí ministerstva financí, jemuž, když uloženo mu obstarávati funkce cedulové banky, nařízeno též zříditi k tomu účelu bankovní úřad. Nález a posudek tohoto úřadu jest tudíž listinou veřejnou, rovnající se úřednímu projevu ministerstva financí..

Zmatečnost uplatňuje obžalovaný proto, že soud nalézací čerpal přesvědčení své i z výpovědi manželky jeho, kterouž učinila četnickému strážmistru, konajícímu vyhledávání, ač se tato, jako svědkyně k soudu volána byvši svědectví vzdala. Tím porušen prý předpis § 152 tr. ř., který se tak stává ilusorním, ač předpisu toho pod sankcí zmatku přesně dodržeti třeba. Avšak předpis § 152 čís. 1 tr. ř. nepřekáží slyšeti jiné osoby o mimosoudních projevech osob, které z ohledu na příbuzenský svazek mají práva svědectví se vzdáti, jelikož dobrodiní § 152 tr. ř. zákonem normované platí jen pro osoby v paragrafu tom uvedené, nikoli ale pro obžalovaného. Výpovědi těchto, dobrodiní § 152 tr. ř. používajících osob, učiněné mimo soud, nejsou výpovědi svědecké, a proto projevy jejich jako jiné skutečnosti vnějšího světa, mohou tvořiti předmět výpovědi svědecké osoby, která je slyšela, a soud nalézací může, dosvědčil-li svědek, že takový projev se skutečně stal, této při hlavním přelíčení předvedené skutečnosti jako každé jiné vedle § 258 tr. ř. použíti za zdroj svého přesvědčení, dle zásady volného uvažování, aniž se tím předpis § 152 tr. ř. porušuje, jelikož takový projev, třeba zjištěný, nerovná se přece výpovědi svědecké před soudem učiněné, byť i jemu nebylo lze upříti jakési průvodní moci.