Rt 138/1920
Skutečné násilné vztažení ruky (zločin veřejného násilí spáchaný násilným vztažením ruky na vrchnostenské osoby nebo nebezpečným jim vyhrožováním v úředních věcech dle § 81 tr. zák.) musí sice býti násilím aktivním, nemusí však býti násilím bezprostředním.
( Rozhodnutí Kr I 555/19, 19.02.1920 )

Z odůvodnění:
Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný, když ho četnický strážmistr vyzval, by zastavil svůj povoz, práskl bičem do koně, který jel dosud volným tempem, a ujížděl tryskem dále, takže musel četník uskočiti ze středu silnice na stranu, by nebyl přejet, a že jen z obavy, by ušel tělesnému poranění, upustil od výkonu služby, t.j. prohlídky vozu obžalovaného, který vezl seno, poněvadž právě jeho úkolem bylo kontrolovat na silnici neoprávněný vývoz sena a obilí. Tento zjištěný stav věci úplně odůvodňuje podřadění pod § 81 tr. z. Spočívá tu trestní moment v použití násilí, při čemž není třeba násilí absolutního, přemožení vrchnostenské osoby, nýbrž stačí vis compulsiva, která nemusí však býti corpore corpori data. Zákon předpokládá, aby zde bylo aktivní násilí, t.j. by bylo vynaloženo úsilí, které zmaří uplatňování se vůle osoby vrchnostenské, a toto násilí musí aspoň nepřímo směřovati proti vrchnostenské osobě. Násilí musí býti aktivním, pachatel musí vynaložiti síly, by způsobil proti úkonu úřední osoby a jemu vzdoroval. Nestačí pouhé netečné chování se pachatelovo a třeba, by násilí bylo aspoň nepřímo namířeno proti osobě úřední. Tyto náležitosti jsou tu však v daném případě. Obžalovaný uplatnil positivní činností, tím, že šlehl bičem a popohnal koně, svou fysickou sílu nad koněm, zapřaženým do vozu, použil tak koně, do trysku uvedeného, jako prostředku násilí proti osobě četníkově, v úmyslu, by zmařil uplatnění jeho vůle, směřující ku provedení úředního výkonu. Třeba se tedy obžalovaný nedotkl četníka rukou, nestačí to k vyloučení skutkové podstaty zločinu dle § 81 tr. z. Obžalovaný dosáhl tímto svým počínáním si úmyslu odvrátiti četníka od jeho úředního úkonu právě tak, jako kdyby se byl přímo dotkl četníka; musil věděti, že četníku bude ustoupiti před rychle ujíždějícím koněm. Nejde tedy o pouhou neposlušnost, nýbrž o násilné protivení se v úmyslu, požadovaném v § 81 tr. z. Neboť obžalovaný nejen snažil se ujeti četníkovi, nýbrž hleděl tím, že šlehal koně bičem tak, že tento se dal do rychlého běhu a to oním směrem, kde byl četník, přiměti četníka, by ustoupil koni a takto upustil od svého úředního jednání, což se mu také podařilo. V tom, že obžalovaný uvedl četníka, který musel spěšně uskočiti z jízdní dráhy, v níž se na blízku vozu nacházel, na bok, by nebyl přejet, do situace, v níž jeho tělesná bezpečnost byla ohrožena, bylo by lze ostatně spatřovati dle povahy případu i nebezpečnou pohrůžku, která by rovněž stačila se zjištěnými ostatními náležitostmi k naplnění skutkové povahy zločinu dle § 81 tr. z. (Pozn: Obdobně též Rozhodnutí Kr I 464/20. Vážný čís. 116 I-II)