Rc 804/1920
I společnost s r. obm. může přijati tichého společníka.
(Rozhodnutí ze dne 7.12.1920, Rv II 259/20)
Žalobce domáhal se na společnosti s r. o., by mu vyplatila poměrnou část jmění společnosti, jejíž byl dle svého tvrzení společníkem pokud se týče tichým společníkem a z níž za souhlasu ostatních společníků vystoupil.

Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl.
Důvody:
Dle notářského spisu o zřízení žalované společnosti s r. o. nestal se žalobce jejím členem. Jest nerozhodno, zda žalobce snad byl považován za společníka a zda vykonával všechny práva společníku příslušející. Taková jednání nemají ve smyslu §u 4 zákona o společnostech s r. o. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. právního účinku. Žalobce ovšem také tvrdí, že se stal alespoň tichým společníkem žalované společnosti. Avšak společníku tichému nepřísluší podle ustanovení třetí knihy obch. zák. podíl na jmění společnosti, nýbrž pouze nárok na vklad, jejž učinil a na případný zisk.

Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl po právní stránce
v důvodech:
Dlužno řešiti otázku, v jakém poměru byl žalobce ku žalované společnosti, ježto jest jisto, že byl se společností v úzkém styku a ježto, jak z předložené korrespondence jest patrno, nejen s jednotlivými jednateli společnosti jednával, nýbrž i do valných hromad a do výborových schůzí společnosti byl zván, ba jemu dokonce i bilance společnosti k nahlédnutí byly předkládány. Otázka tato zodpověděna jest jasně dopisem ze dne 26. května 1913, kterým žalobce žalované propůjčil k užívání své patenty, tam uvedené, za podmínek tam blíže stanovených. Smlouva tato poskytuje žalobci vůči straně žalované taková práva, jaká úplně vysvětlují jeho účast na společnosti, jeho účast na jednání ve valných hromadách a výborových schůzích jednatelů společnosti a konečně i jeho právo k nahlédnutí do bilancí žalované společnosti. Dle obsahu tohoto dopisu byl žalobce v úzkém styku se žalovanou společností, jeho postavení tím nebylo však postavení společníka, nýbrž postavení experta. Konečně sluší reagovati i na vývody odvolatele, že, když nebyl společníkem žalované společnosti ve smyslu zákona o společnostech s obmezeným ručením, mohl býti a byl jejím tichým společníkem a že mu tudíž přísluší nárok vůči žalované společnosti v žalobě uplatňovaný, poněvadž obnos jím požadovaný jest částí obchodního zisku, který při řádném stanovení bilance, jak žalobce v žalobě vyvozuje, se zjistí. K těmto vývodům odvolatelovým dlužno podotknouti, že společnost s ručením obmezeným již svou právnickou povahou vedle ní existující tichou společnost vylučuje, poněvadž někdo může býti jen buď společníkem společnosti s obm. určením, jiným společníkem, tedy ani společníkem tichým býti nemůže. Že tento názor jest správným, vysvítá nejlépe ze zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., kde přesně stanoveny jsou podmínky, jak a kdy možno společníkem takovéto společnosti s obmezeným ručením býti a jakých úkonů jest potřeba, aby toto jeho společenství bylo i na veřejnosti patrno. Z důvodu toho předpisuje zákon pro společenskou smlouvu obligatorní formu notářského spisu a zápis jednotlivých společníků do rejstříku a v důsledcích toho vede i stát svými orgány nad takovýmito společnostmi dozor. Kdyby přípustno bylo, aby někdo stal se tichým společníkem společnosti s ručením obmezeným, staly by se všechny předpisy o společnostech s obm. ručením ilusorními. V důsledcích toho nutno trvati na stanovisku, že společníkem žalované společnosti jako společnosti s obm. ručením mohl býti žalobce jen jako společník ve smyslu zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. Když, jak prokázáno, žalobce takovýmto společníkem nebyl, nemohl se státi vůbec žádným společníkem žalované společnosti tedy ani ne tichým společníkem.

Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl - mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolacímu důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. nelze upříti částečně oprávnění. Druhá stolice, jež vším právem zjistila, že žalobce nebyl společníkem žalované společnosti ve smyslu zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., uvádí v důvodech svého rozsudku, že společnost s ručením obmezeným již svou právnickou povahou vylučuje tichou společnost vedle ní existující, jelikož nad uvedeným zákonem přesně stanoveny jsou podmínky, jak a kdy možno společníkem takovéto společnosti býti a jakých úkonů jest potřebí, aby toto jeho společenství bylo i na veřejnost patrno. Z důvodu tohoto předpisu zákon pro společenskou smlouvu obligatorní formu notářského spisu a zápis jednotlivých společníků do rejstříku a v důsledcích toho vede i stát svými orgány nad takovýmito společnostmi dozor. Kdyby připuštěno bylo, aby někdo stal se tichým společníkem takovéto společnosti, staly by se prý všechny předpisy o společnostech s r. o. ilusorními. Dovolací soud tohoto názoru nesdílí, poněvadž právní účinky tichého společenství jsou omezeny na vnitřní poměry mezi tichým společníkem a společností. Tichý společník není společníkem v technickém smyslu, nýbrž prostým podílníkem na zisku i ztrátě z obchodní živnosti majitelem firmy provozované, jíž účastní se majetkovým vkladem, jehož vlastníkem jest majitel obchodní živnosti. Věřitelům ručí pouze tento, leč by jméno tichého společníka bylo pojato do firmy, kdy ručí oba (čl. 250, 252, 256 i 257 obch. zák.). Ani obchodní zákon ani zákon o společnostech s r. o. nezakazuje těmto společnostem, aby tichých společností s jinými neuzavíraly. Universálnost účelu, možnost, uplatniti individualitu společníků a obmezené ručení činí společnosti s r. o. zvlášť způsobilou formou k zakládání podniků menšího druhu s obmezeným risikem, pročež nebylo by ospravedlněno, jim odepříti možnost, aby provozovaly svou živnost tak jako veřejné společnosti obchodní, akciové a komanditní společnosti za účastenství tichých společníků. Z ustanovení zákona o společnostech s r. o., že pro společenskou smlouvu jest obligatorním notářský spis a že nutno zapsati jména společníků do rejstříku, nevysvítá, že by bylo zakázáno tiché společenství, jehož existence jest pro veřejnost lhostejná. Obava, vyslovená druhou stolicí, že by se připuštěním tichých společníků staly všechny předpisy o společnostech s r. o. ilusorními, není odůvodněna, neboť tiché společenství není nikterak na překážku, aby dozorčí orgány státní nevykonávaly svých úkonů.