Rc 7769/1927
Ustanovením § 297 a) obč. zák. nebylo nic změněno na všeobecných předpokladech příslušenství (§§ 294 a 297 obč. zák.), zejména na předpokladu trvalého používání hlavní věci, aniž lze povšechně tvrditi, že ustanovením § 297 a) obč. zák. byl změněn požadavek § 297 obč. zák., by vlastník určil věc za příslušenství.

(Rozhodnutí ze dne 10.02.1928, R I 1119/27)

Z odůvodnění.

Žalobce domáhal se na žalovaných Josefu a Antonínu S-ovi, by byli uznáni povinnými uznati žalobcovo vlastnické právo ke strojům, k nimž prý si žalobce vyhradil vlastnické právo. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl.

Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu.

Důvody:

Soud prvé stolice usoudil, že stroje, o něž jde, staly se příslušenstvím továrny a vlastnictvím prvžalovaného Josefa S-a jakožto vlastníka továrny vstavěním a pevným spojením s ní, na základě nesporné skutkové okolnosti, že byly uvedeny v pevné spojení s tovární budovou, a na základě žalobcova přednesu, že bez tohoto spojení nemohlo jich v cukrářském podniku Antonína S-a býti použito. Ač odvolací soud sdílí jinak správný názor prvého soudu, že stroje knihovní poznámkou na základě prohlášení Josefa S-a a Antonína S-a povahy příslušenství nenabyly, rozchází se se soudem prvé stolice v tom, že jsou zjištěny okolnosti, za nichž jest cizí věc podle § 294 a 297 obč. zák. považovati za příslušenství hlavní věci. Žalobce, jak nesporno, nevymohl si knihovní poznámku, že stroje, o něž jde, jsou jeho vlastnictvím (§ 297 a) obč. zák.), ač spojeny jsou s budovou prvžalovaného Josefa S-a. Tento jakožto vlastník věci hlavní dal naopak při budově té knihovně poznamenati, že ony stroje jsou příslušenstvím továrny. Odpírá-li žalovaná uznati vlastnické právo žalobcovo, jež si tento při prodeji strojů osobě třetí, Antonínu S-ovi, až do zaplacení kupní ceny nesporně vyhradil, a tvrdí-li prvžalovaný, že jest jich knihovním vlastníkem proto, že se staly příslušenstvím tovární budovy, musí on dokázati, se se skutečně staly jejím příslušenstvím. Otázka, zda se cizí věc stala příslušenstvím jiné věci, musí býti posuzována podle všeobecných pravidel (§§ 294, 297 obč. zák.), neboť tyto předpisy nebyly změněny § 297 a) obč. zák. Prvý soud odvozuje akcesorní povahu strojů především z jich pevného spojení s budovou, přehlížeje, že § 294 obč. zák. mluví o trvalém spojení, což se navzájem nekryje. Tato skutečnost (trvalost) nebyla ve sporu zjištěna a nestačí k jejímu zjištění, že byly stroje upevněny přišroubováním k podlaze a že bylo tvrzeno jich zabetonování, třebas žalobce vysvětlil potřebu řádného upevnění tím, že jsou stroje poháněny řemenem. Bude-li zjištěna trvalost spojení v ten rozum, že stroje nelze odděliti bez poškození budovy, bylo by žalobu zamítnouti. V případě opačném bylo by zjistiti, zda jsou tu předpoklady, za nichž jest jinak na příslušenství ve smyslu § 294 obč. zák. usuzovati. Z případů těch odpadá přírůst a okolnost, zda hlavní věci bez sporného příslušenství nelze užívati. Co se týče otázky, zda příslušenství k trvalému užívání věci hlavní nebylo určeno, nepřichází v úvahu určení zákonem (§§ 295, 296 o bč. zák.) i zbývá pouze případ, zda vlastník věci vedlejší neurčil ji k trvalému užívání věci hlavní.