Rc 7643/1927
Podnikatelem kina, zodpovědným za to, by bylo zařízení udržováno v takovém stavu, by nebyla ohrožována tělesná bezpečnost návštěvníků, a za mimosmluvní zavinění v tomto směru, jest majitel licence.

(Rozhodnutí ze dne 21.12.1927, Rv II 218/27)
Z odůvodnění.
Žalobce stoupl v kině, provozovaném žalovaným spolkem, na hladkou desku ústředního topení, uklouzl a pádem se poranil. Žalobní nárok na náhradu škody proti žalovanému spolku, k němuž přistoupili jako vedlejší intervenienti majitelé domu, v němž bylo kino provozováno, uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Po právní stránce byla věc posouzena správně. Nižší soudy zjistily ve shodě se spisy policejního ředitelství, že smlouva, jíž v době úrazu bylo provozování kinematografické licence přenecháno vedlejším intervenientům na vlastní vrub, nebyla příslušným úřadem schválena. Podle § 9 min. nař. ze dne 18. září 1912, čís. 191 ř. z., který jedná o osobním vykonávání licence, jest její propachtování vůbec zakázáno; dovolen jest jen provoz zástupcem (obchodvedoucím) a i ten musí býti úředně schválen. Z toho plyne, že podnikatelem kina, zodpovídajícím za to, by zařízení bylo udržováno v takovém stavu, by nebyla ohrožována tělesná bezpečnost návštěvníků, ruče jim za mimosmluvní zavinění v tomto směru, jest majitel licence. Nižší soudy tudíž právem pokládají žalovanou jednotu za pasivně legitimovanou ke sporu. Otázkou, zda smlouva, jíž se provoz licence ponechává jiné osobě na vlastní vrub, jest platnou mezi stranami (rozh. sb. n. s. čís. 6001), netřeba se zabývati, poněvadž má význam jen pro případné postižní nároky žalované jednoty proti vedlejším intervenientům, o něž v tomto sporu nejde. Zavinění žalované shledaly nižší soudy správně v tom, že neodstranila mřížku, ač mohla seznati, že jest nebezpečná. Odstraniti nebezpečí spojené s používáním mřížky bylo podle §§ 335 a 431 tr. zák. její zákonnou povinností. Byla by tedy podle § 1298 obč. zák. prosta zodpovědnosti za její stav jen, kdyby byla prokázala , že jí bylo nemožno vyhověti této zákonné povinnosti. Námitka žalované, že zařízení kina bylo prohlédnuto a opraveno odborníky a že nebylo tehdy shledáno potřebným mřížku opraviti neb odstraniti, mohla by popřípadě býti závažnou, kdyby šlo o ručení žalované podle §d 1319 obč. zák., pro otázku, o kterou zde jde, však nemá významu. Zcela nerozhodno jest též, že snad již mnoho jiných lidí přešlo přes mřížku a to i při deštivém a sněživém počasí že se nikdy nepřihodil úraz a že též na jiných místech sálu jsou mříže a že ani tam se ještě nikdy nic nestalo. To však nedokazuje, že žalovaná při řádné pozornosti nemohla poznati nebezpečnost mřížky. Ručila by podle § 1299 obč. zák., i kdyby bylo bývalo třeba zvláštních vědomostí, aby bylo lze rozpoznati nebezpečný stav mřížky. Mohla však poznati i při obyčejných schopnostech a bez odborných znalostí, že na ohlazené mřížce může snadno uklouznouti, kdo na ni stoupne nevěda o ní a nemoha při nedostatečném osvětlení poznati její nebezpečnost, a že nebezpečí je tím větší, vstoupne-li na ni obuví hladkou. Zda v budově byl přístroj, by si návštěvníci mohli oškrábati sníh s bot, a zda je předepsáno míti takový přístroj, není pro rozsouzení sporu závažné, poněvadž není prokázáno, že by žalobce nebyl uklouzl, kdyby nebyl měl na botách přimrzlý sníh.