Rc 757/1920
Nabídka ku smlouvě musí obsahovati všechny podstatné kusy smlouvy, tak aby prostým jejím přijetím byla smlouva dojednána. Tomuto požadavku nevyhovuje nabídka zboží určitého sice druhu, ale neoznačující ani množství zboží ani času dodacího.
(Rozhodnutí ze dne 9.11.1920, Rv II 237/20)
Žalovaná firma nabídla žalobci určité druhy vína s dotazem, zda se pro některý z nich interesuje, načež žalobce objednal určité množství určitého druhu vína k dodání během 2 měsíců, žádaje zároveň, by mu byl dodán vzorek s udáním procent a původu. Žalovaná na objednávku neodpověděla. Žalobě o splnění smlouvy soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že byla smlouva platně uzavřena.

Odvolací soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podle názoru soudu prvého došlo tím, že žalobce dopisem ze dne 24. října 1919 nabídku žalovaného z 20. října 1919 přijal, mezi žalobcem a žalovaným k smlouvě o dodávce 2 000 litrů starého výčepního vína k dodání ve 2 měsících na ohlášení. Tento názor není však v souhlasu s předpisy obchodního zákona o uzavírání obchodních koupí. Podle článku 337 obch. zák. není nabídka ku prodeji, při níž není množství zboží určitě označeno, závaznou nabídkou ke koupi; proto nemůže ani dopis žalovaného ze dne 20. října 1919, v němž množství zboží, jež mělo býti dodáno, uvedeno není, pokládán býti za závaznou nabídku, nýbrž jen za sdělení cen. Objednávkou žalobcovou ze dne 24. října 1919 nedošlo však již proto k závazné kupní smlouvě, poněvadž objednávka obsahovala nové podmínky o času dodávky, pročež podle článku 322 obch. zák. jest ji pokládati za odmítnutí nabídky žalovaného, spojené s novým návrhem. Než žalobce připojil nad to k své objednávce ze dne 24. října 1919 požadavek, aby mu vzorek s udáním procent a původu byl zaslán. I když z této žádosti nelze usuzovati, že žalobce nechtěl ještě s konečnou platností objednati, pak přece z toho plyne, že žalobce žádá, aby celé množství vína, jež bylo dodati, souhlasilo s vzorkem, jejž měl žalovaný zaslati. Též tento požadavek obsahoval novou podmínku, poněvadž ve sdělení žalovaného z 20. října 1919 není obsaženo, že celé množství vína, jež bylo možno dodati, musilo býti stejné jakosti. Právem brojí odvolatel i proti názoru soudu prvé stolice jako právně mylnému, že by žalovaný musil na dopis žalobcův ze dne 24. října 1919 zamítavě odpověděti, nechtěl-li objednávku přijmouti. Neboť, nehledě k zvláštním, zde v úvahu nepřicházejícím výjimkám, musí nikoliv zamítnutí, nýbrž přijetí nabídky výslovně býti prohlášeno. Případu čl. 323 obch. zák. tu proto není, že žádná strana netvrdí, že mezi žalobcem a žalovaným trvalo obchodní spojení.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dopis žalované ze dne 20. října 1919 nelze považovati za návrh (ofertu) ve smyslu čl. 318 pokud se týče 319 obch. zák. Aby na základě návrhu, jaký cit. zákonné ustanovení na mysli má, ihned k smlouvě dojíti mohlo, musily by tu býti tyto předpoklady: Ofertu činí budoucí smluvník zamýšlené smlouvy, maje při tom ten úmysl, že prostým přijetím se strany oblátovy, jemuž přímo návrh byl adresován, pro navrhujícího i stranu druhou vznikne platná, hotová smlouva. Jinak by prohlášení to nebylo návrhem (ofertou), nýbrž prostým dotazem, zda adresát smlouvu uzavříti hodlá. Z toho plyne, že návrh musí býti úplný tak, aby prostým přijetím se strany obláta nastala souhlasná vůle smluvníků. Oblát nesmí do přijetí vkládati žádný podstatný dodatek, který by v ofertě obsažen nebyl. Z toho nutně vysvítá, že oferta obsahovati musí všechny podstatné části smlouvy, jakou oferent zamýšlí, tedy alespoň přibližné množství nabízeného zboží a dobu, kdy dodáno býti má (čl. 318, 319 a 337 obch. zák.). V případě, o nějž tuto jde, nabízí však navrhovatel sice určité druhy vína s dotazem, zda se žalobce pro některý z nich interesuje, ale neuvádí ani přibližné množství vína, jež nabízí, a čas, kdy dodati hodlá, a žádá za "vyjádření" obratem. Není tu tedy nabídky, jejíž pouhé přijetí by smlouvu činilo hotovu. Neurčení souhlasné množství vína, jež dodáno býti má, by otvíralo libovůli dvéře dokořán: Buď by mohl případně kupitel žádati množství třeba v nehorázné výši anebo zase prodávající nabízeti množství směšně nepatrné a podobné následky by mohlo vyvolati neurčení času dodávky. Strana žalující však také návrh tento, který jeví se býti pouhým dotazem (slova: "- sofort zu schreiben ob Sie für irgendwelche Sorte Interesse haben") nezodpověděla pouhým jeho přijetím, nýbrž praví v dopisu svém, že objednává "na zavolání" "během dvou měsíců 2 000 litrů" - končíc: "Bitte aber um Muster von demselben mit % Angabe a Provenienz". A tento dopis přiléhající k citovanému shora dopisu žalované jeví se býti nabídkou žalobcem žalovanému učiněnou (čl. 322 obch. zák.). Kdyby žalovaný nabídku tuto byl chtěl přijmouti mohl tak učiniti v přiměřené době (čl. 319 a 347 obch. zák.) a byl žalující na návrh svůj vázán. Nezodpověděl-li žalovaný nabídku tu vůbec, anebo záporně - zanikl návrh žalobcův. Závaznosti k vyslovenému prohlášení se o návrhu po zákonu není. Čl. 323 obch. zák. jednající o příkazu na případ tento rozšiřovati nelze a podle čl. 279 obch. zák. tu neplatí zásada "Kdo mlčí, souhlasí", jelikož zákonné předpisy v čl. 317 až 322 obch. zák. ustanovení takového nemají a korespondence s částečným přijímáním nabídky a připojováním nových podmínek by mohla zbytečně se do nekonečna vléci.