Rc 755/1920
Trestnost sprostředkovatelské činnosti s hlediska práva živnostenského nemá vlivu ani na závaznost sprostředkované ani na závaznost sprostředkovatelské smlouvy.
(Rozhodnutí ze dne 9.11.1920, Rv II 203/20)
Dopisem ze dne 30. dubna 1918 nabídl žalobce (bankovní zástupce) žalované sprostředkovací služby ku koupi továrny a sdělil jí zároveň, že za sprostředkování činí nárok na provisi 2 proc. kupní ceny po uzavření smlouvy. Žalovaná dopisem ze dne 3. května 1918 přijala jeho sprostředkovací služby aniž by se výslovně vyjádřila o žalobcově požadavku na zaplacení provise. Když pak kupní smlouva byla skutečně uzavřena a žalovaná se zdráhala provisi vyplatiti, domáhal se jí sprostředkovatel žalobou, jíž bylo soudy všech tří stolic vyhověno. Odvolací soud uvedl mimo jiné v důvodech: Žalovaná namítá, že smlouva se žalobcem jest nedovolená a proto neplatná, poněvadž žalobce sprostředkování realit provozuje po živnostensku, aniž měl k tomu koncesse. Svědek, na jehož výpověď se žalovaná odvolává, udal, že žalobce již dříve s ním takové obchody učinil. Z této výpovědi sice plyne, že žalobce, jenž jest bankovním zástupcem, sprostředkuje příležitostně též prodeje realit, nikoliv však, že se sprostředkováním realit po živnostensku zabývá, poněvadž pojem živnostenského provozování po rozumu živnostenského řádu vyžaduje trvalou a pravidelnou činnost.

Nejvyšší soud uvedl mimo jiné
v důvodech:
Co se týče vývodů dovolání, zabývajících se nedostatkem koncesse, jest poukázati k tomu, že, i kdyby činnost žalobce s hlediska práva živnostenského byla trestnou, poněvadž ku sprostředkovatelství prodeje a koupě nemovitostí nemá oprávnění, nemá to pro otázku právní závaznosti smluv jím sprostředkovaných a smlouvy sprostředkovatelské samé žádného významu; nedovolenost nevztahuje se na předmět smlouvy, nýbrž pouze na osobu smluvníka; nikoli jednotlivé smlouvy jsou proti předpisům živnostenským, nýbrž toliko živnostenské provozování jich bez koncese.