Rc 7517/1927
Není přípustno prozatímní opatření, by bylo uloženo odpůrci navrhovatele, by dal na své nemovitosti vymazati poznámku zákazu zcizení, zatížení a zastavení, jež byla ve prospěch třetích osob zapsána na nemovitost již před podáním žaloby navrhovatele proti odpůrci o dodržení kupní smlouvy a před poznámkou zákazu zcizení, zatížení nebo zastavení nemovitosti povolenou v jeho prospěch jako prozatímní opatření.

(Rozhodnutí ze dne 17.11.1927, R I 987/27)
Z odůvodnění.
K zajištění nároku na vydání části parcely a na vydání trhové smlouvy ohledně ní navrhli žalobci prozatímní opatření 1. příkazem odpůrci Antonínu H-ovi, aby dal vymazati ve vložce čís. 32 pozemk. knihy pro V. podle usnesení ze dne 25. července 1927 ve prospěch Augusty H-ové a nezl. dětí Augusty, Antonína a Žofie H-ových, povolenou poznámku zákazu zatížení a zcizení dílce poz. parcely a 2. zákazem odpůrci, by dílec pozemkový jinému než navrhovateli neprodal, nezastavil a nezatížil. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil a nařídil z úřadu knihovní poznámku zákazu zcizení, zatížení a zastavení pozemkové parcely,

rekursní soud k rekursu žalovaného a nezl. dětí Augustiny, Antonína a Žofie H-ových změnil napadené usnesení v odstavci 1. potud, že zamítl návrh žalobců, by bylo vydáno prozatímní opatření v odstavci tom povolené, v odstavci 2. napadené usnesení potvrdil.

Důvody:

První soudce uznal, že nárok ohrožené strany, k jehož zajištění bylo povoleno zatímní opatření, jest dostatečně osvědčen žalobou. To rekursem není napadeno. Proto též soud rekursní vychází z předpokladu, že nárok jest osvědčen. Prodavše část svého pozemkového majetku žalobcům, nesmějí žalovaní tuto část prodati osobám třetím. Tím, že Antonín H. žádostí ze dne 25. července 1927 v poz. knize dal poznamenati, že svůj pozemkový majetek hodlá prodati Augustině H-ové a nezl. svým dětem, dav knihovně poznamenati zákaz zcizení a zatížení ve prospěch těchto osob, jest osvědčeno, že Antonín H. ohrožuje nárok žalobců, nakládaje se svým jměním (§ 379 druhý odstavec ex. ř.). Soud rekursní proto potvrdil napadené usnesení v odst. 2 co do zákazu, aby knihovní majetek nebyl zcizen jiným osobám než žalobcům. Naproti tomu návrh, by učiněno bylo zatímní opatření v odst. 1. povolené, bylo zamítnouti. Neboť zatímní toto opatření směřuje pouze proti Antonínu H-ovi a proto může se dotýkati pouze jeho jmění, nemůže býti nikterak na újmu majetkovým právům osob třetích. Avšak tomu tak jest, ukládá-li se Antonínu H-ovi, aby "pod exekucí" vymazal zákaz zcizení poznamenaný knihovně ve prospěch jeho manželky a jeho dětí. Exekuce proti těmto osobám na základě napadeného usnesení byla by nemožná, poněvadž usnesení to proti nim nebylo vydáno, poněvadž tyto osoby nejsou ani stranami ani poddlužníky. Nyní ovšem v pozemkové knize jsou poznamenány dva zákazy zcizení sobě odporující. Avšak podle zásady časové přednosti knihovní zápis pozdější jest bez právního vlivu na předcházející zápis, který nebyl zároveň vymazán. Pozdější zákaz zcizení proto nabyl by účinnosti až tehdy, kdyby předcházející zákaz byl vymazán z kteréhokoliv důvodu. To jest arci možné a proto soud rekursní potvrdil napadené usnesení v odst. 2.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelů.

Důvody:

Rekursní soud právem nevyhověl návrhu dovolacích rekurentů, by jejich odpůrci Antonínu H-ovi bylo uloženo vymazati poznámku zákazu zcizení, zatížení a zastavení, která byla ve prospěch jeho manželky a dětí zapsána na jeho nemovitosti již před podáním žaloby dovolacích rekurentů o dodržení kupní smlouvy a před poznámkou zákazu zcizení, zatížení nebo zastavení nemovitosti v jejich prospěch povolenou jako prozatímní opatření. Navrhujíce onen příkaz, žádají dovolací rekurenti více, než k čemu jest prozatímní opatření určeno a má sloužiti, totiž více, než zatímní zajištění nároku proti hrozící změně přítomného stavu v neprospěch ohroženého (§§ 378, 381 ex. ř.). Žádaným příkazem bylo by odpůrci uloženo jednání, kterým by se nárok dovolacích rekurentů již prováděl, ač zde ještě konečného rozhodnutí o něm není. K tomu prozatímní opatření neslouží (Neumann u § 378 ex. ř. str. 1073, Rintelen: "Einstweilige Verfügungen" str. 5, sb. n. s. 2252).