Rc 7475/1927
Bezelstnost nabyvatele věci stižené zástavním právem dlužno ohledně nevědomosti nabyvatele o zástavním právu chrániti v každém případě bez ohledu na způsoby nabytí vlastnictví vytčené v § 367 obč. zák.

Nepřípustnosti exekuce lze se domáhati žalobou podle § 37 ex. ř. i z důvodu, že zástavní právo zaniklo zapravením dluhu, třebas exekuce nebyla zrušena a soudcovské zástavní právo dále trvá.

(Rozhodnutí ze dne 04.11.1927, Rv I 1151/27)
Z odůvodnění.
Žalobce domáhal se na žalovaném vymáhajícím věřiteli, by bylo uznáno žalobcovo vlastnictví k movitostem exekučně zabaveným a by byla na ně exekuce zastavena. Žalovaný sice připustil, že žalobce nabyl vlastnictví k nemovitostem, avšak namítl, že jich žalobce nabyl v době, kdy byly již stíženy exekučním zástavním právem. Oba nižší soudy žalobu zamítly.

Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu s poukazem, by dále jednal a znovu rozhodl.

Důvody:

Žalobce uplatnil dovolací důvody podle čís. 2, 3 a 4 § 503 c.ř.s. Spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nedbal zjištěné okolnosti, že nabyl předmětů, v jichž příčině se domáhá žalobou zrušení exekuce (§ 37 ex. ř.), bezelstně, a že odvolací soud neuznal, že proti bezelstnému nabyvateli zabavené věci je žaloba podle § 466 obč. zák. vyloučena, pokud se týče, že neuznal, že každé dříve založené právo zástavní nebo jinaké právo věcné zaniká, když nebylo nabyvateli při zcizení známo. Dále spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nedbal jím tvrzené okolnosti, že soudcovské právo zástavní žalované firmy zaniklo zaplacením pohledávky, pro kterou ho bylo nabyto, a jest prý odvolací řízení neúplným, jelikož o této okolnosti nebyly provedeny nabízené důkazy.

Dovolacím vývodům nelze upříti opodstatněnost. Není věcného práva tak absolutního, že by lpělo bezpodmínečně na věci, nehledíc k osobě, která nabude vlastnictví věci. V případech § 367 obč. zák. přechází i vlastnické právo na nabyvatele věci, který jí nabyl od nevlastníka. Nelze tedy pro nabyvatele věci stížené zástavním právem použíti § 367 obč. zák. omezenou měrou, nýbrž sluší klásti důraz na nabyvatelovu bezelstnost vzhledem k vědomosti pouze o zástavním právu, a jest chrániti tuto bezelstnost v každém případě, bez ohledu na způsoby nabytí vlastnictví v § 367 obč. zák. vytčené. Zákon poskytuje zástavnímu věřiteli dostatečnou ochranu právními předpisy o ruční zástavě, kterou může věřitel vzíti do úschovy, po případě může své zástavní právo na věci vyznačiti a tím vyloučiti zánik zástavního práva převodem věci na nabyvatele, nevědoucího o jsoucnosti tohoto práva. Neučinil-li tak, ponechal-li věc bez dalšího vlastníku, tudíž svěřil-li mu věc obdobným způsobem, jako svěří vlastník svou věc podle § 367 obč. zák. třetí osobě, stihnou ho v případě zcizení věci tytéž následky, které stihají vlastníka zcizené věci osobou, které byla svěřena, bezelstnému nabyvateli. Pro všeobecnou platnost zásady § 367 obč. zák. mluví okolnost, že zásady té bylo použito také v pozdějších zákonech, tak v čl. 74 směn. řádu, čl. 306 druhý odstavec obch. zák. a zejména, což hlavně dopadá v tomto případě - v §§ 254 a 259 ex. ř., jehož předpisy podle motivů (str. 211 a 212 mají za účel "aby tím na movitých věcech založená práva zástavní byla učiněna snadno rozeznatelnými a zjevnými, aby tímto způsobem vytvořena byla záruka jejich přiměřeného povšimnutí." Míní-li odvolací soud, že jím uváděné okolnosti, které snad potvrzují bezelstnost žalobcovu, nemohou nic měniti na okolnosti z exekučních spisů zjištěné, že podle exekučních spisů dosud trvá soudcovské právo zástavní žalované firmy, nelze tento právní názor schváliti. Spočívá tedy neúplnost odvolacího řízení především v tom, že se odvolací soud neobíral otázkou dovolatelovy bezelstnosti ve svrchu uvedeném směru a že v této příčině nebyla učiněna zjištění, neboť obrat: "které snad potvrzují bezelstnost žalobcovu" nemůže býti považován za bezpečné a spolehlivé zjištění. Dále je neúplnost odvolacího řízení právem spatřována dovolatelem v tom, že ani v řízení druhé stolice nebyly provedeny žalobcem nabízené důkazy, že zástavní právo žalované firmy zaniklo zaplacením pohledávky, pro kterou bylo nabyto.

Podle § 469 obč. zák. zaniká zástavní právo zapravením dluhu. Tomuto zániku nebyla by na překážku okolnost, že přes to exekuce nebyla zrušena a že soudcovské právo zástavní dále trvá, a nic nemůže brániti žalobci, by se také z tohoto důvodu nedomáhal žalobou podle § 37 ex. řádu bezúčinnosti exekuce ohledně předmětů, jichž je vlastníkem. Dovolatel právem spatřuje v neprovedení důkazů o této okolnosti dovolací důvod podle čís. 2 § 503 c.ř.s.