Rc 7456/1927
Pro vydržení vlastnického práva jest prvním předpokladem držba ve smyslu občanského práva, kterou v případě pochyb musí dokázati ten, kdo tvrdí vydržení.

Požitková práva, příslušející k obecnímu statku určitým usedlíkům v důsledku jejich členství v obci, nejsou držbou věci, která by mohla vésti k nabytí věci vydržením. Pro otázku, zda určité jmění jest obecním jměním či obecním statkem, jest směrodatno určení, jehož se dostalo obecnímu majetku příslušnými orgány. Je-li obec knihovní vlastnicí pozemků, jichž však užívají od nepamětných dob vlastníci jen určitých statků v obci, jest míti za to, že jde o požitková práva starousedlíků, jež tvoří poměr veřejnoprávní, a jest věcí toho kterého uživatele, by provedl důkaz, že jeho poměr jest poměrem soukromoprávním, tj. že nabyl držby věci podle práva soukromého.

(Rozhodnutí ze dne 27.10.1927, Rv I 182/27)

Z odůvodnění.

Žaloba, jíž se domáhali žalobci proti žalované obci uznání vlastnictví k části pozemku, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto

důvodů:

Žalobci tvrdí, že nabyli vlastnictví sporného dílce pozemkového vydržením, protože jako vlastníci usedlosti č.p. 8 hospodařili i na sporném pozemku bezelstně s připočtením času svých předchůdců po dobu více než 40 roků a pokládali jej za své vlastnictví a součást své usedlosti (§§ 1460, 1472 a 1493 obč. zák.). Jest nesporné, že dotyčný dílec jest částí pozemkové parcely čís. kat. 129/3, která jest ještě s jinými parcelami zapsána v knize pozemkové jako vlastnictví obce.

Žalobci, tvrdíce, že nabyli vlastnictví sporného dílce pozemkového vydržením, musili by dokázati všechny zákonné předpoklady vydržení, tedy na prvním místě držbu k vydržení způsobilou, tj. držbu pozemku s vůlí nakládati s ním jakoby s vlastním, tedy držbu ve smyslu občanského práva. Kdyby totiž šlo jen o práva požitková, příslušející k obecnímu statku určitým usedlíkům v důsledku jejich členství v obci, nebylo by tu držby způsobilé k vydržení vlastnického práva, nýbrž šlo by jen o výkon užívacího práva z důvodu veřejnoprávního. Taková práva nejsou držbou věci, která by mohla vésti k nabytí věci vydržením. Na rozsahu takových požitkových práv nezáleží. I kdyby nebyla proti předpisu § 70 čes. obec. zříz. obmezena jen na potřeby dotyčného statku, nýbrž byla by co do objemu neobmezena, takže by se podobala právu požívacímu podle §§ 509 a 511 obč. zák., zůstala by přece jen požitkovými právy podle zmíněného předpisu, tedy právy rázu veřejnoprávního. Pro otázku, zda určitý majetek obce jest obecním jměním, majetkem, jehož používá obec pro svůj užitek jako každý jiný soukromý vlastník, či obecním statkem, majetkem, jehož užívají buď všichni členové obce, nebo určité třídy občanstva z důvodu své přináležitosti k obci, jest směrodatno určení, jakého se dostalo obecnímu majetku příslušnými orgány. Bezpečnou rozpoznávací známkou mezi obojím druhem užívání obecního majetku jest tedy zjištění onoho právního důvodu, na němž jsou užívací práva založena.

Poněvadž žalobci soukromoprávní ujetí se držby vůbec netvrdí a jen na nepamětné užívání se odvolávají, je z toho podle hořejších výkladů patrno, že není dokázán první předpoklad vydržení, totiž držba pozemku takového způsobu, že by jej žalobci drželi a jeho jako svého vlastnictví užívali. Marně se žalobci odvolávají na to, že jde o držení přes 40 roků trvající, tedy o vydržení mimořádné (§ 1472 obč. zák.), při kterém nebylo třeba udávati řádný titul držby (§ 1477 obč. zák.) a že žalobci i jejich předchůdci byli dobré víry, že užívají pozemku vlastního. Vydržení není vůbec "titulem" práva, nýbrž pouze způsobem nabývacím. Zákon při mimořádném vydržení promíjí sice důkaz titulu, ale předpokládá držbu ve smyslu občanského zákona. Takovou držbu musí ve případě pochybnosti dokázati ten, kdo tvrdí, že nabyl vlastnického práva vydržením, ale k důkazu takové držby nestačí, že žalobci a jejich právní předchůdci byli dobré víry a že se pokládali za vlastníky, nýbrž bylo by třeba důkazu, že obec jako vlastnice nemovitostí, které náležejí k obecnímu jmění, přenechala soukromoprávním aktem předchůdcům žalobců držbu pozemku nebo že tito nabyli bezelstně držby pozemku s vůlí nakládati s ním jakoby s vlastním (§§ 309, 312, 1463 obč. zák.). O tento důkaz se žalobci ani nepokusili.