Rc 7452/1927
Nárokem "jiných osob" podle § 307 ex. ř. jest i nárok z postupu pohledávky. K postupu pohledávky složené poddlužníkem na soudě podle § 307 ex. ř. jest přihlížeti i tehdy, když pohledávka byla knihovně zajištěna a postup nebyl knihovně proveden.

Pro exekuční nabytí zástavy nemá § 469 obč. zák. platnosti.

(Rozhodnutí ze dne 26.10.1927, Rv II 654/27)
Z odůvodnění.
V exekuční věci byla rozdělena hotovost 64.358 Kč 84 h, složená poddlužníky na soudě. Žalobce účtoval při rozvrhu pohledávku 5.000 Kč, žalovaná záložna neuznala platnost této pohledávky, pročež byl žalobce poukázán na pořad práva. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované záložně, by bylo zjištěno, že žalobci přísluší ohledně 5.000 Kč přednostní nárok na přikázání z rozvrhované podstaty před pořadím žalované záložny a že žalovaná jest povinna to uznati.

Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby.

Důvody:

Podle skutkových zjištění stal se ohledně části pohledávky Františka L-a proti H-ovým a to ohledně 5.000 Kč postup ve smyslu § 1393, 1395 a 1396 obč. zák. ve prospěch žalobce, takže část této pohledávky 5.000 Kč od té doby patří žalobci. Ježto tohoto práva bylo nabyto dne 7. května 1926 před tím, než žalovaná nabyla zástavního práva na pohledávce Františka L-a, přísluší žalobci ohledně uspokojení při rozvrhu pohledávky složené ve smyslu § 307 ex. ř. (§ 1425 obč. zák.) na soudě, pořadí před pořadím žalované strany. Okolnost, že pohledávka byla knihovně zajištěna, nemá vlivu na správnost uvedeného postupu, zvláště, když pohledávka Františka L-a byla složena na soudě manželi H-ovými také jako osobními dlužníky Františka L-a.

Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Důvody:

§ 307 ex. ř. mluví nejen o nároku vymáhajících věřitelů, nýbrž i jiných osob. Mezi ně patří tedy nejen zástavní práva ze smluv, nýbrž i práva z postupu (§§ 1393 - 1396 obč. zák.), byla-li řádně přihlášena, a proto dlužno i k nim při rozvrhu přihlížeti. V souzeném případě jest jen řešiti otázku, zda těchto zásad jest použíti i tehdy, když pohledávka, již poddlužník složil podle § 307 ex. ř. na soudě, byla knihovně zajištěna a postup nebyl knihovně proveden. Tuto otázku jest zodpověděti kladně. Předpis § 469 obč. zák. nevztahuje se na případ, když následující knihovní věřitel nabyl zástavního práva exekucí, poněvadž se týká jen smluvního práva. Oproti tomu připouští exekuční řád exekuci jen na jmění dlužníkovo (§§ 37, 170 čís. 5, 253 třetí odstavec, 263 ex. ř.). Nepřísluší-li hypotekární pohledávka již dlužníkovi jako zapsanému knihovnímu věřiteli, nezasáhla by exekuce jmění dlužníka, nýbrž osoby třetí. K tomu přichází též ustanovení o přikázání zabavené pohledávky (§ 320 ex. ř.), z něhož vysvítá, že pokud se týká práva na zaplacení, plynoucího z povahy zástavního práva, rozhoduje jen hmotná oprávněnost zabavené pohledávky. Tomu nasvědčuje též ustanovení § 308 ex. ř., podle něhož jest vymáhající věřitel zmocněn vybrati pohledávku "jménem dlužníkovým" a "podle právní platnosti zabavené pohledávky".

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Pokud jde o právní posouzení, jest dovolání neoprávněno a lze dovolatelku poukázati na správné zákonu i věci vyhovující odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž se k vůli stručnosti poukazuje a vzhledem na obsah dovolání pouze dodává: Pokud se dovolatelka pro svou přednost dovolává důvěry v knihy veřejné, stačí ji poukázati na plenissimární rozhodnutí býv. nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 13. ledna 1909, čís. 188 kniha judikátů, v němž vyslovena byla právní věta, že pro exekuční nabytí zástavy nemá § 469 obč. zák. platnosti. Na této právní větě v onom judikátu vyslovené a podrobně odůvodněné trvá i nejvyšší soud důsledně ve svém rozhodování a lze v příčině té poukázati na rozhodnutí čís. 5153 sb. n. s. Důsledkem toho lze pominouti úvahy, jimiž dovolatelka hledí obhájiti názor opačný a důsledky, které činí z tohoto nesprávného předpokladu pro rozhodnutí této věci.