Rc 7449/1927
K tomu, by se věc stala příslušenstvím věci hlavní, se vyhledává, by byla ve vlastnictví toho, komu patří věc hlavní.

Nejsou-li věci s nemovitostí tak spojeny, že by je nebylo lze hospodářsky odstraniti, nejsou přírůstkem nemovitostí.

Exekuční soud, stanově příslušenství nemovitosti, na niž se vede exekuce, jest oprávněn rozhodovati o otázce případné výhrady vlastnictví k věcem udánlivého příslušenství.

(Rozhodnutí ze dne 26.10.1927, R I 914/27)
Z odůvodnění.
Návrh firmy Josef K. a Daniel K., by byly z exekuce na nemovitost vyloučeny různé movitosti, k nimž navrhovatelé tvrdili vlastnictví, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Jak dovolací rekurent výslovně uvádí a bylo též stanoviskem rekursního soudu, nejedná se v projednávaném případě o stroje a ustanovení § 297 a) obč. zák. nepřichází tudíž co se týče otázky, zdali věci, o něž se jedná, jsou příslušenstvím prodávané nemovitosti, v úvahu. Podle §§ 294 až 297 obč. zák. musí věc, by se stala příslušenstvím, býti ve vlastnictví toho, komu patří věc hlavní. Ohledně předmětů, o které se jedná, jest zjištěno, že si k nim Josef K. a Daniel K. při prodeji vyhradili vlastnické právo a že věci ty nebyly a ani nyní ještě nejsou ve vlastnictví majitele prodávané nemovitosti. Podle §§ 294 - 297 obč. zák. nestaly se tudíž ony věci příslušenstvím prodávané nemovitosti a rekursní soud vyloučil je z příslušenství této nemovitosti právem. Mylně má dovolací rekurent za to, že věci, o jichž vyloučení z příslušenství se jedná, jsou přírůstkem prodávané nemovitosti a následkem toho, že jsou vlastnictvím majitele nemovitosti a tudíž i jejím příslušenstvím. Jak bylo zjištěno, nejsou ony věci s prodávanou nemovitostí tak spojeny, že by je hospodářsky nebylo lze odstraniti (§ 415 obč. zák.). Nelze proto tvrditi, že se na ně rozšířilo vlastnictví k hlavní věci. Vývody dovolacího rekurenta o neodlučitelnosti věcí vylučovaných z příslušenství z důvodu, že jde o věc hromadnou, nejsou případny. Neopodstatněna jest výtka dovolacího rekurenta, že nebyli před rozhodnutím slyšeni hypotekární věřitelé. O čem měli věřitelé tito býti slyšeni, se v dovolacím rekursu neuvádí a, co se týče právního nazírání na věc, nebylo je třeba slyšeti. Přisvědčiti nelze dovolacímu rekurentu ani v tom, když vytýká, že otázka platnosti výhrady vlastnictví nebyla vyhrazena pořadu práva. Že by exekuční soud, stanově příslušenství nemovitosti, na niž se vede exekuce, nebyl oprávněn rozhodovati o otázce platnosti případné výhrady vlastnictví k věcem udánlivého příslušenství, nelze uznati.