Rc 7432/1927
Odměna, již se dostalo zmocněnci za sprostředkování smlouvy, nemůže býti zmocnitelem požadována zpět jedině z toho důvodu, že zmocněnec jednal při provádění příkazu proti zájmům zmocnitele, takže by se podržení odměny zmocněncem příčilo dobrým mravům.

(Rozhodnutí ze dne 21.10.1927, Rv I 741/27)
Z odůvodnění.
Žalovaný sprostředkoval pro žalující firmu prodej zboží do Ruska a vymínil si za to pevnou provisi. Žalobkyně, tvrdíc, že žalovaný nabídl své služby Rusům, čímž prý utrpěla velkou škodu, domáhala se na něm kromě jiného též vrácení provise 250.000 Kč, kterou si byl žalovaný srazil z kupní ceny, odůvodňujíc žalobní nárok tím, že podržení provise žalovaným příčilo by se dobrým mravům. Oba nižší soudy uznaly v tomto bodě podle žaloby, Nejvyšší soud žalobu pro tentokráte zamítl.

Důvody:

Žalobkyně uplatila nárok na zaplacení 250.000 Kč jedině z důvodu, že žalovaný porušil hrubým způsobem svou povinnost jako obchodní spolupracovník, a že by bylo proti dobrým mravům, by za toto poškození strany, pro kterou pracoval, měl dostati odměnu, kterou si sám vybral. Na tomto právním stanovisku setrvala žalobkyně až do konce řízení, soud prvé stolice odůvodnil prvý odsuzující rozsudek, vzav za prokázáno jednání žalovaného, příčící se smlouvě, zjištěním, že žalovaný nabídl své služby Rusům, že žalobkyně utrpěla tím velkou škodu, a že by bylo proti dobrým mravům a obchodním zvyklostem, by jako takový měl dostati ještě provisi. I odvolací soud vycházel z přesvědčení, že jednání žalovaného příčilo se dobrým mravům a obchodním zvyklostem, a že proto nemůže odůvodniti provisní odměnu, při tom však vyslovil další názor, že odměna ta nepřísluší žalovanému také z důvodu, že nedošlo k realisaci smlouvy ze dne 4. října 1920. Tento žalobní důvod nebyl uplatněn žalobkyní, nejvyšší soud však neměl již tehdy důvodu, by k tomu přihlédl ve svém zrušovacím usnesení, neboť především bylo nutno doplniti jednání případným výslechem žalovaného, což mohlo míti za následek změnu skutkové základny, takže nebylo důvodu k úvaze o právním posouzení. V napadeném rozsudku opakuje odvolací soud týž názor, přibíraje jako nový důvod, že žalovaný jest povinen k náhradě škody podle předpisu § 1009 obč. zák. a že jest proto povinen uvésti vše do předešlého stavu. Nelze však přehlédnouti skutečný důvod žaloby. Žalobkyně požaduje 250.000 Kč vyplacených žalovanému jako provisi jedině proto, že ponechání si této provise žalovaným příčilo by se dobrým mravům. To jest jediný důvod, pro který odepírá žalovanému nárok na provisi jako odměnu. Není vyloučeno, že úmyslně neuvedla jiného důvodu, kladouc důraz jedině na nehodnost žalovaného jako svého zmocněnce. Právě tento důvod však nestačí, neboť není zákonného předpisu, jenž by žalobkyni jako mandantku opravňoval k požadování vyplacené již odměny zpět jedině proto, že jednání žalovaného při provádění příkazu odporovalo dobrým mravům a obchodním zvyklostem. Pro nedostatek právního důvodu bylo žalobu co do této částky zamítnouti, ježto však žalobkyně nevzdala se výslovně dalších důvodů dosud neuplatněných (na př. náhrady škody do výše zažalované částky 25 0.000 Kč), a není vyloučeno, že se bude domáhati této částky z jiného důvodu, bylo žaloba zamítnuta pro tentokráte.