Rc 7427/1927
Císařský patent ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák.

Právo služebnosti jízdy v cizím lese nelze vydržeti ani tehdy, jde-li o polní služebnost určenou pohodlnějšímu a prospěšnějšímu užívání hospodářského pozemku, nikoliv ku pronášení plodů lesní půdy. Také jízdní cesta může býti půdou věnovanou lesní kultuře, což lze zjistiti spolehlivým způsobem pouze na základě posudku znalce z oboru lesnictví.

(Rozhodnutí ze dne 21.10.1927, R I 862/27)
Z odůvodnění.
Žalobě o zjištění, že žalovaným nepřísluší služebnost jízdy po pozemku žalobců č. kat. 579/3 les ve prospěch pozemků žalovaných č. kat. 579/2 a 581/2 a že žalovaní jsou povinni zdržeti se výkonů jízdy po pozemku č. kat. 579/3, procesní soud prvé stolice vyhověl.

Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl.

Důvody:

V napadeném nyní rozsudku zjišťuje soud prvé stolice, že les, jenž byl dříve na pozemcích č. kat. 570/1 a 579/3, nesahal přímo až k hranicím pozemků č. kat. 579/1 a 579/2, nýbrž že tam byla volná část v šíři 2 až 3 metrů travou porostlá, po níž žalovaní přes 30 let jezdili, že les ten byl v létech 1922 a 1923 úplně vykácen, že půda jeho byla změněna na role a ona volná část rozorána, takže zanikla. Toto zjištění prvého soudu stačí k spolehlivému úsudku, že tato volná část, o niž právě v tomto sporu běží, nemůže býti pokládána za les ani za půdu pro lesní kulturu určenou. Tomu nevadí, že jde pouze o část parcely č. kat. 579/3, která je dosud v pozemkové knize vyznačena jako les a skutečně byla až do let 19 22 a 1923 lesem, když je jinak ze zjištění prvého soudce patrno, že ona volná část zmíněné parcely měla určení zcela jiné, jsouc používána za cestu a porostlá pouze travou, a tomuto jejímu určení nemůže býti na úkor, že na ni byly kořeny sousedních lesních stromů. Okolnost, zda vlastník bývalého lesa mohl podle své libosti na volné části sázeti stromy, jest otázkou určitého případu, pro jeho řešení není v tomto sporu předpokladů. Odvolací soud odchylně od názoru procesního soudu pokládá onu volnou část za způsobilou, by na ní mohla býti vydržena služebnost jízdy, tvrzená žalovanými, nemůže však rozhodnouti ve věci samé, poněvadž zjištění prvého soudu zůstalo kusé (§ 496 čís. 3 c.ř.s.), neobírajíc se blíže námitkami žalovaných, že žalovaní po oné volné části uvedené parcely jezdili, jak toho právě bylo třeba, zcela veřejně a že její majitelé jim v tom nebránili, a dále tvrzením žalobců, že jde o přejížďky, k nimž došlo bez vědomí a bez souhlasu předchůdců žalobců ve vlastnictví, takže prý o vydržení práva jízdy nelze mluviti.

Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.

Důvody:

Dlužno sice přisvědčiti stěžovatelům, že mylným jest právní názor odvolacího soudu, že není vyloučena možnost vydržeti právo služebnosti jízdy v cizím lese, když jde o polní služebnost určenou pohodlnějšímu a prospěšnějšímu užívání hospodářského pozemku, avšak nikoliv ku pronášení produktů lesní půdy. Císařský patent ze dne 5. července z roku 1853, čís. 130 ř. zák. v tomto směru nerozeznává a z ustanovení § 1 čís. 3 a) tohoto patentu vychází zcela zřejmě, že mu podléhají veškeré polní služebnosti, které nejsou již uvedeny v odstavci prvém a druhém a u nichž jest služebným statkem les, pokud se týče půda věnovaná lesní kultuře. V tomto případě jest především rozhodné, zda pozemek, jenž jest spornou cestou zasažen, je lesem anebo půdou lesní kultuře věnovanou, čili nic. Otázku tuto řešil odvolací soud v ten smysl, že jde o kraj lesní parcely, který byl používán za cestu, a že tudíž tato část pozemku nemůže býti pokládána za les ani za půdu pro lesní kulturu určenou. Názoru tomuto nelze přisvědčiti, neboť také jízdní cesta může býti půdou lesní kultuře věnovanou, zdali však tomu tak, lze zjistiti spolehlivým způsobem pouze na základě posudku znalce z oboru lesnictví. Bude tudíž především zapotřebí , by procesní soud prvé stolice provedl tento znalecký důkaz. Teprve po doplnění řízení v tomto směru bude lze řešiti rozhodnou otázku, zda vydržení služebnosti bylo vzhledem k ustanovení § 43 cís. pat. vůbec možno. Bude-li otázka tato zodpověděna kladně, bude potom ovšem zapotřebí obírati se s ostatními okolnostmi uvedenými v napadeném usnesení a proto nelze rekursu přiznati oprávnění.