Rc 7420/1927
Pojal-li soud prvé stolice usnesení, jímž nebyla změna žaloby připuštěna, do rozsudku a napadl-li žalobce pouze toto rozhodnutí, rekursní soud pak považoval změnu žaloby za přípustnou, bylo usnesení prvého soudu změniti v ten způsob, že se změna žaloby připouští, a důsledkem toho zrušiti rozsudek prvého soudu.

Nejde o změnu žaloby, doplnil-li žalobce žalobu o zaplacení kupní ceny za odebrané zboží podle účtů tím, že zboží prodal žalovanému prostřednictvím svého komisionáře a že tento mu postoupil svou pohledávku z kupní smlouvy proti žalovanému.

(Rozhodnutí ze dne 15.10.1927, R II 327/27)
Z odůvodnění.
Žalobce domáhal se v žalobě zaplacení kupní ceny podle účtů. Za ústního jednání přednesl, že prodal zboží žalovanému prostřednictvím komisionáře a že mu komisionář postoupil svou pohledávku proti žalovanému z kupní smlouvy. Soud prvé stolice usnesením, pojatým do rozsudku, zamítl návrh na změnu žaloby. Žalobce napadl pouze rozhodnutí o změně žaloby.

Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci dále o věci jednal.

Důvody:

Jde o pravou změnu žaloby, neboť žalobní důvod se změňuje. To, co bylo původně podle žalobního návrhu žádáno z právního důvodu kupu, žádá se nyní z důvodu postupu. Změna žaloby je ovšem nepřípustna, když následkem změny lze se obávati značného stížení nebo protahování sporu (§ 235 c.ř.s.). Při tom rozhodují ohledy na procesní postavení žalované strany; obhajoba žalovaného nemá býti podstatně stížena. Žalovaný nesmí změnou žaloby býti náhle postaven před úplně novou situaci, avšak ne každé nepohodlí stačí k zamítnutí takového návrhu. Zákon jasně předpokládá značné zatížení strany žalované, zejména když změna žaloby vyžaduje zvláštních příprav mimořádných na straně žalované. Takové situace tu není. Dle navržené změny žaloby tvrdí žalobce pouze, že jeho komisionář dodal vlastním jménem žalované straně sporné zboží, a že zmíněná firma tuto pohledávku postoupila žalující straně. Nenastává tím žádné značné stížení sporu.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, opravil však napadené usnesení v ten rozum, že se připouští změna žaloby a že se důsledkem toho zrušuje rozsudek prvého soudu.

Důvody:

Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost, neboť se vůbec nejedná o změnu žaloby ve smyslu § 235 c.ř.s. Žalobce v žalobě pouze udal, že žalovaná mu dluží za odebrané zboží dle účtů ze dne 4. března a 28. června 1926 částku 599 Kč 76 h. Když potom žalobce doplnil nedostatečný tento skutkový děj při ústním jednání udáním, že prodal žalované zboží prostřednictvím svého komisionáře a že tento mu postoupil svoji pohledávku příslušející mu proti žalované z kupní smlouvy, nezměnil žalobce žalobní důvod, nýbrž doplnil pouze skutkové okolnosti v žalobě udané, což však podle § 235 čtvrtý odstavec c.ř.s. nelze pokládati za změnu žaloby. Usnesení prvního soudu, jímž změna žaloby nebyla připuštěna, bylo ovšem pojato do rozsudku. Poněvadž však žalobce rozsudek ten nenapadl, nýbrž pouze dotyčné usnesení, považoval právem rekursní soud jeho opravný prostředek za rekurs. Jak však z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, považuje rekursní soud navrženou změnu za přípustnou a neměl tedy usnesení prvé stolice zrušiti, nýbrž změniti v ten způsob, že se změna žaloby připouští. Důsledkem toho musí ovšem rozsudek prvé stolice býti zrušen.