Rc 7408/1927
Chráněno-li jako známka pouze určité slovo, lze ho bezzávadně užívati k označení zboží, i když jest též součástí firmy, leč že by ho bylo použito způsobem, nasvědčujícím nepochybně tomu, že jde o označení firmy.

Pokud dlužno v používání známky, chránící pouze jedno slovo, s přičiněním dalšího souboru slov spatřovati neoprávněné užívání firmy.

Porušení nastává teprve uveřejněním závadného znění firmy (v insertu), nikoliv již jeho objednávkou. Každé takové uveřejnění přichází v úvahu při vyměření pokuty.

(Rozhodnutí ze dne 15.10.1927, R I 552/27)
Z odůvodnění.
K oznámení firmy "První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu dříve A. Maršner, Praha", uložil rejstříkový soud firmě "Santosa, výroba lučebních a výživných přípravků Fr. Maršner", pokutu 2.400 Kč a 3.000 Kč pro překročení zákazu rejstříkového soudu ze dne 14. srpna 1925.

Rekursní soud nevyhověl rekursu veřejné obchodní společnosti "Santosa".

Důvody:

Předloženými výtisky časopisu Český Lloyd jest prokázáno, že inserát: a) znění "Šumivé bonbony známka Santosa Fr. Maršner Praha" byl uveřejněn v číslech ze dne 30. května, 17. června, 1. července, 15. července, 1. srpna, 15. srpna, vesměs roku 1926 v čís. 44, 49, 53, 57, 62 a 66 a dále v rubrice mezi nákupními prameny: b) znění "Žitná káva, známka Santosa Fr. Maršner, žitná a ječná káva, soda a syrub, Vinohrady, Nám. krále Jiřího, 1573" byl uveřejněn (slova svrchu podtržená jsou v časopisu vytištěna tučným písmem) v číslech Český Lloyd pod. a) uvedených a dále v číslech ze dne 2., 9., 23. 26. a 30. září, 3., 7., 10., 14., 17., 21. a 24 října 1926 v čís. 71, 73, 77 až 86. Tím jsou prokázána uveřejnění v napadených usneseních rejstříkového soudu vyjmenovaná, ba kromě případů uveřejnění v prvém usnesení pod čís. 1 až 8 tam naznačených ještě další, a nezmíněné případy uveřejnění též inserátu znění písm. b) v číslech Českého Lloydu ze dne 30. května 1926, čís. 44, 1. července 1926, čís. 53, 15. července 1926, čís. 57, 1. srpna 1926, čís. 62 a 15. srpna 1926, čís. 66. Bylo zjištěno, že dědici Fr. Maršnera jsou jak majiteli veřejné obchodní společnosti Santosa, tak i časopisu Český Lloyd. Podle toho odpovídá veřejná obchodní společnost (veřejné společnice) za obchodní vedení závodu veřejné obchodní společnosti, i jako majitelka časopisu, a ručí též za inseráty shora pod a) a b) uvedené. Pokud se veřejná obchodní společnost (veřejné společnice) hájí tvrzením, že není prokázáno, že věděly o uveřejnění příslušných inserátů, není pouhým popíráním této okolnosti nic prokázáno, naopak právě obsah rekursu, kde se poukazuje k tomu, že jde nyní o případy jiné, než byly předmětem dřívějšího rozhodování a že právě za tím účelem, by při inserci bylo nade vši pochybnost zřejmo, že zkrácená firma jest označením zboží, bylo použito slova "Známka", svědčí o tom, že se uveřejnění dělo s vědomím rekurentky a úmyslně. Přihlédne-li se k obsahu a formě uveřejnění inserátů a) a b), jest patrno, že dodatkem "Známka" nebylo nic změněno na skutečné podstatě nesprávného používání označení protokolované firmy. Podle zprávy správní komise pro obchodní a živnostenskou komoru v Praze ze dne 5. dubna 1927 tato firma má zapsánu v tamním rejstříku dne 7. února 1924 pod čís. 24.967 slovní známku "Santosa" pro lučební a výživné přípravky. V inserátech, jak známo, obchodníci a firmy uvádějí obecenstvu ve známost své podniky a při tom nabízejí předměty svého podniku. Když tedy v inserátech a) a b) za slovem "Známka" jsou připojeny slova "Santosa Fr. Maršner Praha", resp. "Santosa Fr. Maršner" s vypočítáváním druhů zboží a s připojením dalších slov "Vinohrady, Nám. krále Jiřího 1573", jest zřejmo, že inseráty obsahují doporučení firmy Fr. Maršner v Praze, resp. Král. Vinohradech, Nám. krále Jiřího 1573, při čemž nepoužito správného a úplného označení firmy tak, jak jest protokolováno. Tímto nesprávným používáním firmy bylo jednáno proti předpisu čl. 26 obch. zák. a porušen zákaz daný usnesením obchodního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1925. Výmluva rekurentky v rekursech na ustanovení § 5 zák. ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. jest chabá a nedostatečná, neboť podle znění inserátů nešlo pouze o označení zboží, nýbrž o používání firmy v nesprávném a tedy nepřípustném znění (čl. 26 obch. zák.). I když by se spojovalo slovo "Santosa" se slovem "Známka", ač podle formy inserátů takové spojení v inserátech těch na př. čárkami, uvozovkami, nepřichází, zůstává ničím neospravedlněné použití nesprávného znění firemního Fr. Maršner, které se očividně příčí zákazu v citovaném usnesení obchodního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1925 obsaženému a opětnými pokusy rekurentky různými způsoby přestupovanému. Tím, co řečeno, jsou případy uveřejnění v obou napadených usneseních vytknuté a pozastavené prokázány, ba, jak shora uvedeno, v číslech Českého Lloydu čís. 44, 53, 57, 62 a 66 jsou obsaženy vedle inserátů typu a) též inseráty typu b). Proto jest stavem věci odůvodněno, když pro případy v napadených usneseních vypočtené, kde použila rekurentka opětně nesprávného znění firmy Fr. Maršner místo úplného znění této firmy, byly této veřejné obchodní společnosti podle čl. 26 obch. zák. uloženy pořádkové pokuty, jimiž bylo jí pohrozeno. Pokud se rekurentka odvolává na § 12 uvoz. zák. k obch. zák. v příčině tam uvedených nejvyšších částek pořádkových pokut a zakládá na tom domnělou nepřípustnost jí uložených pokut 2.400 Kč a 3.000 Kč, není to správné, neboť podle znění § 12 uvoz. zák. k obch. zák. vztahuje se tam uvedená sazba na jednotlivé případy jednání, na př. proti ustanovením čl. 26 obch. zák. Nesprávnost názoru rekurentky vysvitne i z té jednoduché úvahy, že kdyby rekurentka dle svého názoru zaplatila jednou tam uvedenou nejvyšší pokutu 600 Kč, nemohla by již býti stihána pokutami a mohla by pak beztrestně a bez omezení jednati i proti čl. 26 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Není sporno, že inserty "Šumivé bonbony známka Santosa Fr. Maršner, Praha" a "Žitná káva, Známka "Santosa" Fr. Maršner, žitná a ječná káva, soda a syrub, Vinohrady, Nám. krále Jiřího 1573" byly uveřejněny v časopise Český Lloyd v číslech a způsobem, jak uvedeno v prvém odstavci napadeného usnesení. Rekursní soud obírá se právem také otázkou zodpovědnosti firmy "Santosa", výroba lučebních a výživných přípravků Fr. Maršner", pokud se týče veřejných společnic této firmy za uveřejnění oněch insertů v časopise Český Lloyd, neboť má za správné tvrzení dovolatelky, že v rekursech, o nichž bylo rozhodováno, není namítáno, že veřejné společnice o uveřejnění inserátů nevěděly. Závěry rekursního soudu v tomto směru jsou zcela správné a stačí poukázati k příslušným důvodům napadeného usnesení. Úsudek rekursního soudu, že - rozumí se v souzeném případě - dodatkem "Známka" nebylo nic změněno na skutečné podstatě nesprávného používání označení protokolované firmy, jest úplně správný a rekursní soud jej také náležitě odůvodnil. Odvolává-li se stěžovatelka k opodstatnění svého odchylného právního názoru na rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 16. září 1925, č.j. R I 467/25 (čís. 5273 sb. n. s.), činí tak neprávem. Rozhodnutí toto má především na zřeteli používání ochranné známky, kde soudům nepřináleží, by zkoumaly, pokud nebo zda se vůbec ochranná známka hodila k registraci a kde tedy nemohou zakázati užívání nabyté ochranné známky, pokud jest nade vši pochybnost zřejmo, že jde jen o ochrannou známku a ne o zakázanou firmu. Mluví-li se v tomto rozhodnutí o souboru slov, tvořícím slovní část známky, jest tím míněna slovní část známky ochranné. Má-li tedy stěžovatelka chráněno jako známku jen slovo "Santosa", což sama připouští, může bezzávadně užívati tohoto slova k označení zboží, i když slovo to tvoří také součást její firmy (§ 5 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. z.), aniž může soud proti ní zakročiti podle čl. 26 obch. zák., leč že by slova onoho bylo použito takovým způsobem, který by nepochybně nasvědčoval tomu, že jde o označení firmy. Naproti tomu při známce, postrádající co do své úpravy veřejnoprávní ochrany zápisem do známkového rejstříku, má soud potud volnou ruku, že může uvažovati, zda a pokud zvolené znění slovní známky naplňuje obsah jejího určení, či zda sleduje tato "známka" jiný účel, jmenovitě obcházení velicích předpisů práva firemního. Zvolila-li tedy stěžovatelka, ač má chráněno jako známku zboží jen slovo "Santosa", za známku pojednou soubor slov "Santosa Fr. Maršner Praha", nebo "Santosa Fr. Maršner", což ostatně ze znění insertů "Šumivé bonbony známka Santosa Fr. Maršner Praha" a "Žitná káva. Známka "Santosa" Fr. Maršner, žitná a ječná káva, soda a syrub, Vinohrady, Nám. král. Jiřího 1573", jak ještě bude dovozeno, s určitostí naprosto neplyne, jest to zřejmé obcházení zákona, který nedovoluje užívati zkrácené firmy jako takové, poněvadž při prvém typu průměrný zájemník bude vzhledem k zápisu ve známkovém rejstříku a jeho publicitě (§§ 14 a 17 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.) a také podle pravidel obecné mluvy vztahovati slovo "známka" jen ke slovu "Santosa" a dodatek "Fr. Maršner Praha" pokládati za označení majitele výrobku jménem neb firmou (čl. 15 a 16 obch. zák.) s připojením jeho sídla, a jistě nikoho v této souvislosti nenapadne, že by známkou měl býti celý soubor slov "Santosa Fr. Maršner Praha". Ještě nápadnějším jest to při druhém typu, kde ze znění insertu "Žitná káva. Známka "Santosa" Fr. Maršner, žitná a ječná káva, soda a syrub, Vinohrady, Nám. krále Jiřího 1573" stěžovatelka zcela libovolně vytrhuje slova "Santosa" Fr. Maršner", uvádějíc, že prý jen k nim se pojí slovo "Známka". I tu bude průměrný pozorovatel z uvedených již důvodů slovo "Známka" řaditi k slovu "Santosa", to tím spíše, když toto slovo jest v uvozovkách a silněji vytištěna jsou nejen slova "Santosa Fr. Maršner", nýbrž i další osmé slovo "Vinohrady". Dodatkem "Známka" není tudíž ani v těch ani v oněch případech jasně vyznačeno, že a pokud jde o známku a ne o firmu, nač právě byl položen důraz v rozhodnutí nejvyššího soudu, k němuž stěžovatelka poukazuje. Praví-li rekursní soud, že obchodníci a firmy uvádějí ve známost své podniky, nabízejíce při tom předměty svého podniku, má patrně na zřeteli právní podměty (obchodníky) provozující závod buď pod vlastním občanským jménem (třeba jako firmou) nebo pod zvláštním zvoleným jménem obchodním (firmou). Jinak jest rozlišování to celkem bezvýznamné a pro posouzení správnosti právního názoru rekursního soudu ve věci samé nerozhodné. Jest přisvědčiti stěžovatelce, že udání sídla podniku, vedeného pod určitou firmou, není nezbytnou součástkou firmy. Připojení jeho k určitému souboru slov může však v pochybnostech přispěti k vysvětlení významu tohoto slovního souboru. A tu souhlasí nejvyšší soud, hledě k předchozí úvaze, s právním názorem rekursního soudu, že když v uvedených insertech za slovem "Známka" jsou připojena slova "Santosa Fr. Maršner Praha", pokud se týče "Santosa Fr. Maršner" s vypočítáváním druhů zboží a s připojením dalších slov Vinohrady, Nám. krále Jiřího 1573", nelze tomu rozuměti jinak, než že inserty ty obsahují doporučení firmy Fr. Maršner v Praze nebo na Král. Vinohradech, Nám. krále Jiřího 1573, při čemž nebylo použito správného a úplného označení firmy tak, jak jest protokolována. Tím, že obchodní soud nedal stěžovatelce možnost, by se vyjádřila o oznámeních "První české akciové společnosti, továrna na orientálské cukrovinky a čokoládu dříve A. Maršner", neprohřešil se proti zákonu. Nepotřeboval-li vysvětlení po stránce skutkové - a toho třeba nebylo - mohl o právní otázce rozhodnouti ihned. Rekursní soud posoudil věc správně také potud, pokud potvrdil usnesení rejstříkového soudu co do výměry pokut sazbami podle § 12 uvoz. zák. k obch. zák. za každý jednotlivý případ porušení zákazu, daného usnesením obchodního soudu ze dne 14. srpna 1925. Porušení toto stalo se teprve uveřejněním závadného insertu, nikoli jeho objednávkou, která mohla býti odvolána a sama o sobě ještě nic neznamenala. Nezáleží tedy na tom, co bylo objednáno, zda uveřejnění v jediném či v několika číslech časopisu "Český Lloyd", nýbrž jde o to, co a kolikráte v určitých časových obdobích bylo uveřejněno. Každé takové uveřejnění bylo pak porušením zákazu, za něž odpovídá stěžovatelka, jak již rekursní soud dovodil.