Rc 7365/1927
V tom, že společníci v rozepři byli odsouzeni k zaplacení útrat sporu, nelze bez dalšího spatřovati solidárnost jejich útratového závazku.

(Rozhodnutí ze dne 30.09.1927, Rv II 519/27)
Z odůvodnění.
Manželé Jan a Marie M-ovi dali věnem Františce Ř-ové 12.000 Kč a uložili na vkladní knížku jistinu i s úrokem na soudě. Rozsudkem ze dne 22. října 1926 byly přisouzeny manželům Janu a Marii M-ovým proti manželům Josefu a Františce Ř-ovým útraty 3.134 Kč. K vydobytí těchto útrat vedli manželé M-ovi exekuci zabavením své pohledávky složené na soudě. Žalobce, postupitel pohledávky Františky Ř-ové na 12.000 Kč domáhal se na manželích M-ových zrušení exekuce. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl,

odvolací soud vyhověl odvolání žalobcovu potud, že zrušil exekuci ohledně poloviny vymáhané útratové pohledávky.

Důvody:

Pokud odvolání uplatňuje nesprávné právní posouzení, nelze mu upříti částečně oprávněnost. Exekuci, jejíž zrušení se žalující strana domáhá, vedli žalovaní na základě rozsudku ze dne 22. října 1926 pro útraty, které jim byly tímto rozsudkem přiřknuty, proti tehdejší žalující straně manželům Josefu a Františce Ř-ovým, jak ostatně mezi stranami jest nesporno. Tímto rozsudkem byla uznána žalující strana povinnou zaplatiti straně žalované útraty sporu 3.134 Kč do 14 dnů pod exekucí. Poněvadž tímto rozsudkem nebylo vysloveno, že žalující strana jest povinna útraty nahraditi rukou společnou a nerozdílnou, není povinna tehdejší žalobkyně Františka Ř-ová, o jejíž postoupenou pohledávku se jedná, odvolateli zaplatiti celé útraty, nýbrž pouze polovici útrat, poněvadž jednotlivý podíl žalobců na náhradě útrat určen nebyl a nutno tudíž za to míti, že, když žalující strana nebyla rukou společnou odsouzena a ani podíl určen nebyl, každý ze žalobců jest povinen nahraditi pouze polovici přisouzených útrat, když jsou pouze dva žalobci. Pokud tedy žalovaná strana domáhala se zaplacení útrat ze jmění tehdejší žalobkyně Františky Ř-ové, mohla se domáhati pouze poloviny útrat, tedy ze 3.134 Kč pouze 1.567 Kč. To nutno dovozovati z ustanovení § 46 c.ř.s.

Ne jvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Rozsudkem ze dne 22. října 1926 byli manželé Jan a Marie Ř-ovi (tehdejší žalobci) uznáni povinnými, by zaplatili manželům Janu a Marii M-ovým (tehdejším žalovaným) útraty sporu 3.134 Kč do 14 dnů pod exekucí. Solidárnost tohoto závazku manželů Ř-ových, jak dovolatelé sami připouštějí, nebyla vyslovena a ani vyslovena býti nemohla, když tehdejší žalovaní dle obsahu žalobní odpovědi a návrhu v ní učiněného, který za sporu nebyl změněn, nenavrhli vůbec solidární odsouzení tehdejších žalobců k náhradě útrat. Tím padá vše, z čeho vyvozují žalovaní v dovolání po právní stránce solidaritu závazku tehdejších žalobců k náhradě útrat sporu, zvláště když ani společenství v rozepři ve smyslu § 11 c. ř. s. nemohlo by založiti solidaritu, jak jest podrobně dovozeno v rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského uveřejněném pod čís. 1568 úřední sbírky.