Rc 7361/1927
Pro zákonné úroky z prodlení nelze povoliti exekuci, není-li pro ně exekučního titulu. Nestačí, že se vymáhající věřitel v té příčině vykazuje exekučním titulem, jenž stanoví pouze povinnost dlužníka k zaplacení jistiny.

(Rozhodnutí ze dne 30.09.1927, R I 625/27)
Z odůvodnění.
Soud prvé stolice povolil exekuci na svršky k vydobytí 10.000 Kč, zamítl však exekuční návrh na exekuci k vydobytí 6% úroků z 10.000 Kč od 23. února 1927.

Rekursní soud povolil exekuci také k vydobytí 6% úroků z 10.000 Kč od 23. února 1927.

Důvody:

Ve smíru ze dne 9. února 1927, který jest exekučním titulem, se povinná strana zavázala, že zaplatí straně vymáhající zažalovanou pohledávku obmezenou na 10.000 Kč ve lhůtách, 7.500 Kč do 14 dnů a zbytek 2.500 Kč v měsíčních dnem 4. dubna 1927 počínajících splátkách po 100 Kč pod exekucí a pod ztrátou lhůt. Byly tudíž dle smíru první kvota a ježto strana povinná povinnosti své včas nedostála, také zbytek splatnými dne 23. února 1927. Ježto strana povinná nezaplatila dluh včas, musí podle § 1334 obč. zák. platiti úroky z p rodlení z dlužné pohledávky ode dne splatnosti, tudíž od 23. února 1927, v kterýž den byla celá pohledávka splatnou, ježto strana povinná nedodržela umluvených lhůt (Gl. U. 1540 22/8 Ol.). Ježto právní důvod, z něhož pohledávka povstala, byl na obou stranách obchodem, musí povinná strana podle čl. 287 obch. zák. platiti z prodlení 6% úroky.

Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Jest ovšem správné, že povinná strana, která nezaplatila dluh včas, musí podle § 1334 obč. zák. platiti úroky z prodlení z dlužné pohledávky, ode dne splatnosti. Než ani pro tyto zákonné úroky nelze povoliti exekuci, není-li pro ně exekučního titulu, a nestačí, když se vymáhající věřitelka v této příčině vykazuje exekučním titulem, jenž stanoví pouze povinnost povinné strany k zaplacení jistiny. To plyne jasně z předpisu § 7 ex. ř., podle něhož smí soud exekuci povoliti toliko tehdy, když z exekučního titulu lze seznati kromě osoby oprávněného a zavázaného i předmět, způsob, objem a čas dlužného plnění (srv. rozhodnutí nejv. soudu ve Vídni uveřejněné ve sbírce Glaser-Unger n. F. čís. 3061, rep. nál. čís. 185 a Neumann, Komentar zur Ex. Odg. str. 50, pozn. 4). Proto nebylo lze povoliti exekuci i pro úroky vymáhané jistiny, neboť smír ze dne 9. února 1927, jenž jest exekučním titulem exekučního návrhu, se o úrocích vůbec nezmiňuje. Bylo proto dovolací stížnosti povinné strany do usnesení rekursního soudu povolujícího exekuci i k vydobytí 6%ních úroků z částky 10.000 Kč vyhověti a obnoviti usnesení prvého soudu, jenž tento návrh vymáhající věřitelky zamítl.