Rc 7360/1927
Byl-li dlužník povinen k odevzdání věcí anebo zaplacení peněz, jest vymáhajícímu věřiteli volno, by navrhl exekuci ku vydobytí peněžitého plnění, třebas byl před tím navrhl exekuci odevzdáním věcí, jež však zůstala bez výsledku, ježto dlužník strpěl, že věci přišly do rukou osoby třetí.

(Rozhodnutí ze dne 30.09.1927, R I 620/27)
Z odůvodnění.
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky exekuci zájmem, uschováním a prodejem svršků a dvou vkladních knížek,

rekursní soud exekuční návrh pro tentokráte zamítl.

Důvody:

V žalobě ze dne 8. září 1926 žádal Karel P. na žalované odevzdání inventáře, jejž mu prodala, nabízeje se, že místo věcí inventář tvořících přijme 8.000 Kč, a kladl žalobní prosbu, by žalovaná byla odsouzena věci v žalobě uvedené mu odevzdati nebo jejich cenu 8.000 Kč zaplatiti a bylo také rozsudkem uznáno podle této žalobní prosby. Žalované tudíž podle rozsudku příslušela volba mezi několikerým plněním. Žalovaná však nechala lhůtu k plnění v rozsudku stanovenou marně uplynouti, a měl tudíž vymáhající věřitel podle § 12 ex. ř. právo navrhnouti, aby bylo vydobyto některé z těchto plnění, ovšem bez újmy práva strany povinné k výběru. Tuto volbu vykonal vymáhající věřitel návrhem ze dne 25. prosince 1927 na povolení exekuce nuceným odevzdáním svršků, která posud zrušena ani zastavena nebyla, a jest vázán na provedení exekuce ve smyslu §§ 346, 347 ex. ř., která však posud výsledku neměla, jelikož věci, jež mají býti vydány vymáhajícímu věřiteli, jsou nyní v držení Josefa N-a, jenž je prý neoprávněně odvezl, takže exekuce tato posud ukončena není, neboť má vymáhající věřitel na vůli, podle § 347 ex. ř., druhý odst., pak-li by Josef N. vydání věcí těch odepřel, navrhnouti, by mu byl přikázán dlužníkův nárok na vydání věcí těch, jejž má dlužník proti jejich majiteli. Jest tudíž exekuční návrh přinejmenším předčasným a bylo proto uznati, jako se shora stalo.

Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Rekursní soud míní, že vymáhající věřitel návrhem ze dne 25. prosince 1926 na povolení exekuce nuceným odevzdáním svršků vykonal volbu podle § 12 ex. ř. a z okolnosti, že tato povolená mu exekuce nebyla dosud zrušena, třebaže neměla výsledku, jelikož věci, které mají býti vydány vymáhajícímu věřiteli, jsou nyní v držení Josefa N-a, jenž prý je odvezl neoprávněně, rekursní soud odvozuje, že se vymáhající věřitel nemůže domáhati již nyní peněžitého plnění, když ona exekuce nebyla dosud ukončena a když má vymáhající věřitel podle § 347 druhý odstavec ex. ř. na vůli, kdyby Josef N. odepřel vydání těchto věcí, navrhnouti, by mu byl přikázán nárok dlužnice na vydání těchto věcí, příslušející dlužnici proti nynějšímu majiteli. To nemůže býti schváleno. Vymáhající věřitel ve shodě se spisy právem poukázal k tomu, že exekuce zahájená návrhem ze dne 25. prosince 1926 zůstala bez výsledku. Tím, že se povinná vzdala věcí, které mají býti vydány vymáhajícímu věřiteli, pokud se týče, že strpěla, by věci ty, jak bylo tvrzeno při výkonu, byly z jejího držení odvezeny neoprávněně třetí osobou, dala nepochybně (§ 863 obč. zák.) na jevo, že svůj závazek nechce plniti odevzdáním těchto věcí. Okolnost, že vymáhající věřitel nenavrhl před tím, by byla zrušena bezvýsledná exekuce a že si nedal nárok dlužnice na vydání těchto věcí proti třetí osobě zabaviti a přikázati, neospravedlňuje závěr, že se nesmí domáhati druhého mu přisouzeného plnění, neboť sluší uvážiti, že zrušovati bezvýslednou exekuci bylo by spojeno se zbytečnými náklady, jichž se vymáhající věřitel musí vyvarovati již s hlediska § 74 ex. řádu. Totéž platí o tom, že věřitel nenastoupil nejistou cestu podle § 347 druhý odstavec ex. řádu, neboť, když dlužnice se sama nepostarala o plnění prvého způsobu, projevila tím mlčky, ale poznatelně (§ 863 obč. zák.), že se tohoto způsobu plnění vzdala a byl proto věřitel oprávněn domáhati se druhého plnění.