Rc 7355/1927
K obživnutí služebnosti bytu stačí, že se na téže stavební parcele, na níž byla shořelá budova, vybuduje nové stavení, v němž lze služebnost vykonávati.

(Rozhodnutí ze dne 29.09.1927, Rv I 1373/27)
Z odůvodnění.
Žalobkyně měla podle trhové smlouvy ze dne 24. listopadu 1920 zajištěnu na chalupě č. p. 2 v S. služebnost bytu, pozůstávající v užívání světničky v čele stavení, užívání půdy nad touto světničkou, užívání kuchyně, dále užívání zahrádky, dvorku, v části označené vodorovnou čarou od komory k cestě a užívání sklepa v chodbě. Dne 10. října 1925 stavení č.p. 2 v S. vyhořelo, shořel krov, kdežto stěny a strop oné světnice zůstaly, toto zdivo bylo však strženo, takže z bývalého stavení č.p. 2 nezbylo nic. Matěj M., otec spolužalovaného, při obytném stavení č.p. 49 v S. po onom požáru a stržení zbylých částí stavení č.p. 2 v S. postavil nové obytné stavení, takže toto nemajíc zvláštního popisného čísla, zabíralo část, na které byly stáj, mlat a perna ze stodůlky při bývalém stavení č. p. 2, kdežto, kde stávala světnice, již měla žalobkyně právo užívati, není nijak zastaveno, takže tato novostavba stála částečně na stavební parcele č. kat. 49 a částečně na stavební parcele č. kat. 61, na níž stálo dřívější stavení č.p. 2. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na vlastnících č.p. 49 v S. a stavební parcely č. kat. 61 výroku, že služebnost bytu, kterou má v chalupě č. p. 2 v S. a která vyhořením světničky byla zastavena, postavením č.p. 49 v S. znovu oživla a že žalovaní jsou povinni to uznati a v užívání světničky v č.p. 49 jí nebrániti. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl,

odvolací soud uznal podle žaloby.

Důvody:

Podle skutkových zjištění jest zřejmo, že sice vlastníky chalupy č. p. 2 v S. nebyla postavena v místech, kde dříve stála světnice, jíž měla žalující právo užívati jako bytu, nová světnice, že však na stavební parcele č. kat. 61, na níž byla i světnička vyhořelá a tvořila součást č. p. 2, postaveno jest i v pokračování č. p. 49 nové obytné stavení. Jest otázkou, zda tím oživla služebnost užívání žalující strany, jež vyhořením č. p. 2 v S. se zastavila. První soud zastává názor, že tato služebnost neoživla, jelikož stavení nově vybudované neshoduje se se stavením starým, a opírá svůj názor o to, že zákon v § 525 obč. zák. vyslovuje, že služebnost oživne, jakmile budova byla opět uvedena do předešlého stavu. Tento názor prvního soudu odvolací soud nesdílí, jelikož slova "v předešlý" stav nelze vykládati doslovně v ten smysl, že služebnost znovu ožije jenom tehdy, když služební věc, v souzeném případě obytná světnice, na témž místě v téže rozloze, výšce a v témž tvaru, jako předešlá byla zřízena. Stačí, že se na téže stavební parcele, na níž byla světnice shořelá, postaví stavení nové, v němž služebnost lze vykonávati, kteréhož názoru jest i nauka (viz Krainz, Věcné právo z r. 1923, pozn. 8 na str. 381 Stubenrauch), rozh. nejv. soudu víd. z 26. ledna 1892, čís. 482 sb. Glaser-Unger 14.088. Pro tento názor svědčí i ustanovení knihovního zákona, neboť třeba že se užívání bytu týkalo pouze určité světnice, nelze tuto služebnost vložiti snad pouze na tuto světnici, nýbrž za celou stavební parcelu, na níž světnice jest postavena a ta také za její uspokojení ručí (§ 12 knih. zák. a § 225 ex. ř.). Kdyby znění zákona mělo se vykládati v tak úzkém smyslu, jak to činí první soudce, vedlo by to k důsledkům, které zákonodárce jistě neměl na mysli a jistě jím nechtěl, by se vlastník služebné věci již nepatrnou odchylkou od původního stavu služebnosti zbavil, by hospodářsky silnější využil pouze hospodářsky slabšího, což by odporovalo citu spravedlnosti. Jestliže tedy, jak nesporno, na stavební parcele č. kat. 61, jest zřízena světnice, v níž lze vykonávati služebnost bydlení, kterou žalující ve staré světnici byla oprávněna vykonávati, služebnost její oživla a vlastníci této parcely, žalovaní jsou povinni to uznati a žalující v užívání nebrániti.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Výklad, jejž dává napadený rozsudek § 525 obč. zák., jest správný, a lze kromě nauky, k níž poukázal již odvolací soud, odkázati i na zdejší rozhodnutí sb. n. s. čís. 6620, kde vysloveno, že není zapotřebí, by uvedení do předešlého stavu bylo úplné a přesné, že stačí, když se znovuzřízení stalo takovým způsobem, že služebnost může býti vykonávána znovu, jak tomu podle zjištění nižších soudů jest i v tomto případě. Nezáleží na tom, že nebyla zastavěna právě ona část stavební parcely kat. čís. 61, na které byla výměnkářská světnice před požárem, nezáleží však ani na tom, že novostavba byla provedena jako přístavba k domu čís. p. 49 a že z části snad byla vystavěna na stavební parcele čís. kat. 49, najmě když světnice, již ostatně sami žalovaní při předložení stavebního plánu označili jako světničku výměnkářskou, byla znovuzřízena na stavební parcele čís. kat. 61, na níž stála shořelá chalupa č. p. 2. K vývodům dovolání, pokud nejsou vyřízeny tím, co uvedeno, se jen ještě podotýká, že neprávem odkazuje na § 485 obč. zák., ježto podle zjištění odvolacího soudu nejde o oddělení služebnosti od služebné věci, a že odvolací soud nevyslovil právní názor, že věc jest uvedena do předešlého stavu, i když zcela jiná stavba na stavební parcele připsané k jinému katastrálnímu číslu byla provedena, jen když, třeba jen malý díl nové budovy, zasahá na stavební parcelu, na které dříve stála služebná věc, pročež netřeba dotyčnými dovolacími vývody blíže se obírati.