Rc 7336/1927
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. v doslovu zákona ze dne 12. července 1902, čís. 147 ř. zák.).

Jest "příhodou v dopravě", byl-li pojat do dopravy osob vůz elektrické dráhy, při němž bylo možno vybití elektrického proudu tělem cestujícího.

"Úrazem" ve smyslu § 1 zák. jest i leknutí, jež utrpěl cestující, byv zasažen elektrickým proudem.

(Rozhodnutí ze dne 20.09.1927, Rv II 828/26)
Z odůvodnění.
Žalobce, veza poštu v zavazadlovém voze elektrické dráhy, byl zasažen ve voze žalované elektrické dráhy elektrickým proudem, následkem čehož utrpěl nervový otřes (intensivní leknutí). Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu,

odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Důvody:

Nesprávné právní posouzení věci vytýká žalovaná především proto, že tu nejde o příhodu v dopravě, ježto žalobce, zavíraje sám proti předpisu dveře oddělení, zavinil si leknutí a že tudíž zasažení proudem, které by mělo za následek úraz, není příhodou v dopravě, nýbrž neodvratnou náhodou. Především dlužno uvésti, že tato výtka nekryje se s přednesem žalované (§ 482 c.ř.s.), ježto tvrdila, že žalobce, otvíraje dveře zavazadlového oddílu za jízdy proti předpisům byl udeřen dveřmi nebo klikou. Jak zjištěno, byl žalobce zasažen proudem, zavíraje dveře zavazadlového oddílu. Nelze tedy pochybovati, že tu jde o příhodu v dopravě podle § 1 zák. čís. 27/1869 ř. zák. ve znění zákona čís. 147/1902 ř.z. Ježto žalovaná neprokázala žádný z případů vyvinění podle § 2 cit. zák., má plnou platnost zákonná domněnka, že příhoda v dopravě byla zapříčiněna zaviněním žalované, po případě jejích zřízenců. Nelze tedy mluviti o neodvratné náhodě ani o zavinění žalobcovu, že proti předpisu dvéře zavíral, na co se žalovaná ostatně odvolává teprve v odvolání (§ 482 c.ř.s.). Námitka, že zjištěné intensivní leknutí nelze považovati za úraz ve smyslu § 1 cit. zák., zřejmě neobstojí, ježto není nutno, by úraz jevil se v zevnějším poškození tělesném (sr. Randa, Schadenersatzpflicht z r. 1913 str. 155).

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Po stránce právní nemůže býti pochybnosti, že jest příhodou v dopravě, když jest zařazen do dopravy osob vůz elektrické dráhy, při němž jest možno vybití elektrického proudu tělem cestujícího. Ježto nižší soudy souhlasně zjistily, že v tomto případě takováto nepravidelnost při provozu elektrické dráhy nastala, jest bezvadným právní posouzení věci, že jde zde o příhodu v dopravě ve smyslu § 1 zákona o ručení železnic. Při tom ovšem na váhu nepadá, zda se toto vybití elektrického proudu tělem cestujícího stalo při otevírání či zavírání dveří, a jest proto přisvědčiti vývodům dovolání, že při právním posouzení věci padá na váhu nikoli jen to, co ona v tomto směru v prvé stolici uvedla, nýbrž i to, co za řízení v prvé stolici vyšlo na jevo a stalo se předmětem jednání. Žalovaná ani netvrdila, tím méně prokázala, že na zařazení takového vozu do provozu elektrické dráhy žalobce měl vliv a je sám zavinil. Jest proto nerozhodným pro právní posouzení věci s hlediska vyviňovacího důvodu § 2 zákona o ručení železnic, zda žalobce, prý proti předpisu, dveře vozu elektrické dráhy sám zavíral, i kdyby při této námitce nešlo o novotu v řízení opravném nepřípustnou, za niž ji soud odvolací prohlásil. Soud dovolací nemusí se proto zabývati vývody dovolání, poukazujícími na to, že je zde některý z vyviňovacích důvodů § 2 zákona o ručení železnic (samozavinění, neodvratná náhoda). Otázku, zda leknutí, které žalobce podle zjištění nižších soudů utrpěl, jest tělesným poškozením ve smyslu § 1 zákona o ručení železnic, zodpověděl soud odvolací správně. Poškozením tělesným jest nejen vnější nebo vnitřní zranění, přivoděné působením síly fysické, s nimž jest pravidelně spojena porucha integrity tělesné, nýbrž i zhoubné působení úrazu na nervovou soustavu, které vyvolává v lidském organismu vážné poruchy jako následky. Poněvadž v tomto případě jde o takové vážné poruchy nervové soustavy žalobcovy z leknutí, jsou tyto poruchy poškozením tělesným ve smyslu § 1 zákona o ručení železnic.