Rc 7335/1927
Majitel obchodní místnosti neručí podle § 1318 obč. zák. za úraz pádem žebříku v obchodní místnosti.

(Rozhodnutí ze dne 20.09.1927, Rv II 764/26)
Z odůvodnění.
Žalobce utrpěl úraz tím, že v prodejně žalovaného padl na něho žebřík, opřený o regál. Žalobu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl,

odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Důvody:

Žalobce opírá náhradní nárok o to, že spadl na něho žebřík opřený o obchodní regál a že žalovaná neučinila potřebných opatření, by bylo zabráněno spadnutí (zřícení) žebříku. První soud zjistil, že žebřík stál v koupě as 2 + m od žalobce a že se vyvlékl as v poledne před tím a byl postaven kýmsi do zmíněného kouta a opřen o zeď. K němu přistoupil snad M. a domnívaje se, že je zavěšen, přirazil jej ku zdi, čímž se stalo, že žebřík spadl k zemi, převáživ se horním koncem, padl na záda jakémusi pánovi, pak převážil se a druhým koncem udeřil žalobce buď do hlavy nebo do šíje. Toto zjištění není napadeno. Předpokladem ručení majitele bytu (v tomto případě obchodní místnosti) podle § 1318 obč. zák. jest, aby poškozený byl zasažen věcí nebezpečně zavěšenou nebo postavenou mimo byt (obchodní místnost), tedy, by věc vypadla z bytu ven (srovnej Krainz-Ehrenzweig, Systém § 404, Randa, O závazcích k náhradě škody str. 56). Tím vysvětluje se též přísné ručení vlastníka bytu, ježto poškozený, jsoucí mimo místnost, nemá zpravidla možnosti, by zjistil osobu úraz zavinivší. V tomto případě přihodil se úraz v místnosti samé, kde stál žebřík spadnuvší na žalobce. Neručí tedy žalovaná za úraz podle ustanovení § 13 18 obč. zák. Proto nebylo třeba zabývati se otázkou, zda žebřík po rozumu tohoto zákonného ustanovení byl nebezpečně postaven.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Dovolání, uplatňující dovolací důvody § 503 čís. 2 a 4 c.ř.s., není opodstatněno. Že žalovaná zavinila škodu, jejíž náhrady se žalobce domáhá, dovolání blíže ani nedoličuje, ale míní, že odvolací soud mylně posoudil věc po stránce právní, vyloučiv ručení žalované podle § 1318 obč. zák. proto, že poškozený byl věcí nebezpečně zavěšenou, pokud se týče postavenou zasažen v obchodní místnosti žalované, tudíž nikoli mimo tuto místnost. Než s právním názorem odvolacího soudu jest plně souhlasiti a odkazuje se ve směru tom nejen na správné důvody napadeného rozsudku, nýbrž i na zdejší rozhodnutí, uveřejněné ve sb. n.s. pod čís. 4132, kde bylo vysloveno a blíže odůvodněno, že ručení podle § 1318 obč. zák. nevztahuje se sice jen na věci, jež spadly z vnitra místnosti, nýbrž i na jiné věci, které jsou v souvislosti s používáním místnosti, avšak za předpokladu, že byly nebezpečně vyvěšeny nebo položeny na stěně nebo jinde mimo byt. Zdůrazňuje-li dovolání, že výrazu "byt" v § 1318 obč. zák. jest rozuměti v širším slova smyslu a že spadají sem i případy, kde nejde právě o byt, nýbrž o jiné místnosti, má pravdu, ale přezírá, že odvolací soud nevyslovil odchylného právního názoru. Pokud však dovolání proti Krainz-Ehrenzweigovi a Randovi, jichž se dovolává odvolací soud, poukazuje na Stubenrauchův komentář k obecnému občanskému zákoníku, jest pravda, že tento komentář uvádí k § 1318 obč. zák. (vydání 1903, druhý díl, str. 680), že nerozhoduje, zda škoda vznikla uvnitř domu (na příklad na dvoře) či na ulici; ale tím se Stubenrauch neocitá v rozporu s tím, co učí Krainz-Ehrenzweig a Randa, najmě nemůže z toho žalovaný nic těžiti pro sebe, když úraz se mu nepřihodil uvnitř domu, nýbrž uvnitř bytu, pokud se týče obchodní místnosti žalované firmy. Výtka nesprávného právního posouzení věci jest tudíž zřejmě odůvodněna. Nebylo proto zapotřebí, zabývati se otázkou, zda žebřík byl nebezpečně postaven čili nic, a není odvolací řízení vadným proto, že se tak nestalo.