Rc 7311/1927
Řád o zbavení svéprávnosti (cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).

Osobě, jež má býti zbavena svéprávnosti pro duševní chorobu, přísluší právo stížnosti do usnesení, jímž bylo podle předpisů řádu o zbavení svéprávnosti zahájeno toto řízení.

(Rozhodnutí ze dne 13.09.1927, R I 736/27)
Z odůvodnění.
Do usnesení soudu, jímž bylo zahájeno řízení o zbavení svéprávnosti, stěžoval si ten, kdo měl býti zbaven svéprávnosti.

Rekursní soud rekurs odmítl.

Důvody:

Řád o zbavení svéprávnosti ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák. v § 49 připouští stížnost proti usnesení, jímž bylo mezitímně rozhodnuto o zbavení svéprávnosti. Neobsahuje však ustanovení, jež by připouštělo stížnost do zahájení řízení. Státnímu zástupci přísluší podle § 26 druhý odstavec řádu právo, by učinil návrh na zbavení svéprávnosti, jsou-li tu předpoklady v zákoně uvedené, a poukazuje se v tomto směru na výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 14. července 1916, čís. 25. Věcí soudu jest, by potřebné šetření zahájil a provedl podle § 29 řádu, nemůže však návrh odmítnouti a šetření nekonati, poněvadž jde o řízení nesporné, v němž se šetření koná z úřední povinnosti. Z této příčiny nepřísluší ani soudu rekursnímu oprávnění, by řízení zastavil pro domnělý nedostatek zákonných předpokladů pro zahájení předepsaného řízení, a je pokládati stížnost za nepřípustnou již z toho důvodu, že ani neuvádí a uvésti nemůže ani usnesení, jež by bylo předmětem přezkoušení se strany soudu rekursního. Rekursnímu soudu nepřísluší rozhodnutí ve věci, nebylo-li rozhodnuto soudem prvé stolice. Nestalo-li se tedy rozhodnutí prvním soudem, odpadá jakékoli rozhodování soudu rekursního, který v žádném případě není soudem nalézacím. Toho je si patrně vědom i stěžovatel, neboť necituje usnesení prvého soudu, také neuvádí, že stížnost je předložiti krajskému jako rekursnímu soudu, ač tomuto jedině může býti předložena, poněvadž schvalování podle § 109 j.n. odpadlo.

Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, znovu rozhodl o rekursu.

Důvody:

Jde o otázku, zda osobě, jež má býti zbavena svéprávnosti pro duševní chorobu, přísluší právo stížnosti do usnesení, jímž bylo podle předpisů řádu o zbavení svéprávnosti zahájeno toto řízení. Dlužno k ní přisvědčiti. Podle § 25 řádu o zbavení svéprávnosti zahajuje se řízení buď k návrhu nebo z úřední povinnosti. Byl-li návrh učiněn osobou neb úřadem podle § 26 řádu o zbavení svéprávnosti k tomu oprávněným, není tím soud zavázán, by řízení zavedl. Naopak jest jeho povinností, by pečlivě zkoumal, zda návrh je po formální a věcné stránce bezvadným a zda jest tu dostatečný důvod, by řízení bylo zahájeno. Snahou zákonodárce bylo, by osobě, jež má býti zbavena svéprávnosti, byla zaručena úplná ochrana jejích zájmů a by osoba ta nebyla považována za pouhý předmět vyšetřování, nýbrž za stranu. Proto také vyhradil zákon soudu právo podle § 28 řádu o zbavení svéprávnosti. Soud je tudíž oprávněn odmítnouti návrh, neshledá-li jej odůvodněným. Ovšem navrhovateli přísluší právo stížnosti (Sternberg kom. k § 28 řádu o zbavení svéprávnosti). Je-li tomu tak, nelze seznati, proč by toto právo mělo býti odepřeno osobě, jež má býti zbavena svéprávnosti, v případě, když soud k návrhu řízení zahájil. Vždyť zahájení řízení dotýká se hluboce práv dotčené osoby, vystavujíc ji šetřením nejen trapným a rozčilujícím, nýbrž i způsobujícím jí útraty. Pro správnost názoru mluví také ustanovení § 56 řádu o zbavení svéprávnosti, podle něhož platí v tomto řízení, pokud není jinak ustanoveno, předpisy nesporného řízení (§ 1 - 19 nesp. říz.). Podle § 9 nesp. říz. jest oprávněn ku stížnosti, kdo se má za stižena opatřením první stolice, a postačí, když jest osoba ta usnesením soudu dotčena ve svých právních zájmech (Rintelen str. 43). Že tomu tak jest u osoby, jež má býti zbavena svéprávnosti v tom případě, když bylo proti ní toto řízení zahájeno, bylo již shora řečeno. Neobstojí námitka, že tu není usnesení soudu, jímž bylo řízení to zahájeno. Ze spisu vysvítá, že první soud provedl vyšetřovací úkony, vyžádav si od obecního úřadu v H. zprávu, a slyšev přezvědné osoby. Tyto úkony jsou jen následkem toho, že řízení o zbavení svéprávnosti bylo proti stěžovateli již zahájeno. Je tu tedy usnesení soudu, třebas nebylo písemně vyhotoveno. Neprávem proto rekursní soud odepřel stěžovateli oprávnění ke stížnosti proti tomuto usnesení a bude na něm, aby rozhodl, zda návrh státního zastupitelství odpovídá předpokladům § 26 druhý odstavec řádu o zbavení svéprávnosti.