Rc 7298/1927
Spoluzavinění chodce na úrazu pádem na neposypaném chodníku nelze spatřovati v tom, že vida, že jest chodník kluzký, neupustil od další chůze po něm.

(Rozhodnutí ze dne 07.09.1927, Rv I 2016/26)
Z odůvodnění.
Žalobce sklouzl na neposypaném chodníku před radnicí žalované obce v Čechách a poranil se. Žalobě o náhradu škody bylo vyhověno soudy všech tří stolic.

Nejvyšší soud uvedl v otázce, jež v dovolání byla jedině vzata po právní stránce na přetřes, v

důvodech:

Provádějíc dovolací důvody mylného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c.ř.s.), snaží se dovolání vyviniti žalovanou obec vývody, že žalobce si zavinil úraz sám. Než pro jeho úsudek, že žalobce vědomě, ne-li svévolně do nebezpečí se pouštěl není v skutkových zjištěních nižších soudů dostatečného základu. Zejména nelze jej spatřovati v tom, že žalobce, ačkoli viděl, že na chodníku je náledí, se nevrátil, ale šel dále a na hladké náledí vstoupil. Nelzeť mu právem vytýkati, že proti předpisu § 1297 obč. zák. opominul onen stupeň píle a pozornosti, jehož může býti použito při obyčejných schopnostech, když šel za bílého dne po chodníku před radnicí žalovaného města a, zpozorovav stav chodníku, od cesty neupustil, nýbrž pokračoval v ní dále, doufaje, že šťastnou náhodou nebo vlastní dovedností unikne nebezpečí, jež mu jako všem, kdož se touže cestou museli ubírati, hrozilo ze zanedbání bezpečnostních předpisů právě onou osobou, jejíž povinností bylo, bdíti nad jejich přesným plněním ostatními majiteli domů. Právní řád octl by se v rozporu sám se sebou, kdyby majitel domu, nešetřivší předpisů daných v zájmu bezpečného používání veřejných cest, směl odpovědnost za škodu, jež z jeho protiprávního jednání neb opomenutí vznikla, odmítati aneb přesunovati na poškozeného, byť i jen z části, s odůvodněním, že poškozený neměl svého práva k volné chůzi po veřejných cestách použíti pro možné snad, nikoli však jisté nebezpečí, jež mu z toho hrozilo.