Rc 7286/1927
Nebyla-li podána žalobní odpověď ve lhůtě, lze učiniti návrh na vydání rozsudku pro zmeškání i po té, když byla pak žalobní odpověď opozděně podána.

(Rozhodnutí ze dne 01.09.1927, R II 243/27)
Z odůvodnění.
Jelikož žalovaný nepodal ve lhůtě žalobní odpověď, vynesl procesní soud prvé stolice rozsudek pro zmeškání podle § 398 c.ř.s.

Odvolací (rekursní) soud zrušil napadený rozsudek i napadené usnesení prvého soudu, jímž byla žalobní odpověď vrácena jako opozděná, a uložil prvému soudu, by nepovažoval žalobní odpověď za opozděnou a o žalobě dále jednal a znovu rozhodl.

Důvody:

Podle § 398 prvý odstavec c.ř.s. v doslovu čl. VI. čís. 17 nov. o úl. s. může žalobce, když žalovaný nepodal včas odpovědi na žalobu, navrhnouti, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní. Činí tedy § 39 8 prvý odstavec cit. zák. nastoupení zákonných následků zmeškání závislým na návrhu, by právní újmy zmeškání byly ve skutek uvedeny (§ 145 prvý odstavec c.ř.s.). V takovém případě může podle § 145 druhý odstavec c.ř.s. zameškaný procesní úkon, když byla pro něj ustanovena lhůta, býti dodatečně vykonán až do dne, kdy byl vznesen návrh u soudu. V případě, o nějž jde, byla žalobní odpověď, která měla býti podána do 20. dubna 1927, podána teprve dne 22. dubna 1927, tedy opozděně. Poněvadž však žalobkyně do 22. dubna 1927 včetně neučinila návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, nýbrž učinila tak teprve podáním ze dne 23. dubna 1927 k soudu došlým dne 25. dubna 1927, bylo zmeškání zhojeno. Neprávem proto vrátil soud prvé stolice napadeným usnesením žalobní odpověď jako opozděnou a vynesl rozsudek pro zmeškání z důvodu, že žalovaný nepodal žalobní odpovědi ve stanovené lhůtě. V odvolání uplatňuje žalovaný jako odvolací důvody nesprávné právní posouzení a vadnost řízení ve skutečnosti jen onen důvod a navrhuje, by napadený rozsudek byl zrušen a aby věc byla soudu prvé stolice vrácena k dalšímu projednání. Právem spatřuje odvolatel nesprávné právní posouzení věci v tom, že soud prvé stolice vynesl rozsudek pro zmeškání ve smyslu § 398 prvý odstavec c.ř.s., ačkoliv žalobní odpověď, byť i opozděně podaná, došla k soudu přede dnem, kdy došel k soudu návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání proti žalovanému (§ 145, 398 c.ř.s.).

Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc soudu druhé stolice jako soudu rekursnímu i odvolacímu, by rozhodl znovu o rekursu i odvolání, nehledě ke zrušovacímu důvodu.

Důvody:

Pokud vrátil žalované straně odpověď na žalobu jako opozděnou a vydal k návrhu žalující strany rozsudek pro zmeškání, jednal procesní soud formálně správně v důsledku právoplatného svého usnesení ze dne 23. března 1927, jímž uložil žalované straně, by podala do 20. dubna 1927 odpověď na žalobu, prohlásiv, že na odpověď podanou po uplynutí této lhůty nebylo by lze přihlédati jako na opozděnou, byť i žalující strana opomenula před podáním odpovědi učiniti návrh, by právní újmy promeškání byly uvedeny ve skutek. Tím pozbyla žalovaná strana práva, jež nyní dovozuje pro sebe z § 145 c.ř.s., naproti tomu nabyla žalobkyně práva vylučujícího žalovaného z použití výhody jím tvrzené. Než, i kdyby onoho usnesení, vyslovujícího preklusi promeškáním lhůty nebylo neb rekurs bylo lze pokládati za stížnost vyhrazenou podle § 243, prvý odstavec poslední věta c.ř.s., byl postup procesního soudu správný, ježto § 398 c.ř.s. dovoluje žalobci navrhnouti, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání, jakmile žalovaný nepodal odpovědi na žalobu v čas, z čehož jest usouditi, že pro tento zvláštní případ neplatí obecný předpis § 145 druhý odstavec, mimo to odporuje opačný názor § 128 c.ř.s. prvý odstavec poslední věta, neboť bylo by tím umožněno stranám samovolné prodloužení soudcovské, po případě zákonné lhůty § 243 c.ř.s.