Rc 728/1920
I vzdálenějším sousedům práv jest vlastník ze škody, způsobené tím, že otvorem v jeho zdi dostala se drůbež na jejich pozemek a tam škodu způsobila. Za opravu přehrady dle § 858 obč. zák. žádati však může pouze bezprostřední soused.
(Rozhodnutí ze dne 26.10.1920, Rv I 530/20)

Z odůvodnění.
Na žalobcově pozemku způsobena byla škoda drůbeží, jež náležela obyvatelům dělnické kolonie žalované společnosti. Kolonie obehnána byla plotem, jenž byl poškozen směrem k žalobcovu pozemku, mezi nímž a kolonií byly ještě dva cizí pozemky. Žalobě o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl.
Důvody:
Jde o to, zda žalovaná společnost ručí za škodu, jež vzešla tím, že opomenula opraviti poškozený plot. K této otázce dlužno přisvědčiti, nebo § 858 obč. zák. ukládá vlastníku povinnost, by ohradu opravil, pakli by otvorem v ní zejícím mohl soused býti poškozen. Tak jest tomu v tomto případě. Pozemek žalobcův byl v bezprostřední blízkosti ohrady, žalované nebylo tajno, že obyvatelé kolonie chovají drůbež a že tato otvorem v ohradě dostávala se na pozemek žalobcův. Opomenutím tímto dopustila se žalovaná zavinění, z něhož jí vzchází povinnost ku náhradě škody (§ 1297 obč. zák.). Sousedem ve smyslu § 858 obč. zák. nerozumí se pouze soused bezprostřední a nevadí pojmu souseda, že mezi pozemkem žalobcovým a kolonií žalované jsou dva cizí pozemky.

Odvolací soud žalobu zamítl.
Důvody:
Z povinností, uložených vlastníku §em 858 obč. zák. mohl by odvozovati nárok pouze bezprostřední soused. Hraničícím sousedem jest pouze ten, jehož nemovitost má s nemovitostí sousedů společnou, bezprostřední hranici. Kdyby zákon byl pomýšlel i na vzdálenější sousedy, nebyl by užil výrazu hraničící soused, nýbrž pouze soused. Při správnosti výkladu soudu prvé stolice bylo by pochybno, až ku jak vzdálenému sousedu sahá závazek dle § 858 obč. zák. Vzdálený soused mohl by pak po případě zasahovati v práva souseda bezprostředního.

Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k důvodu, z něhož žalobu zamítl, znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Žalobce požaduje náhradu škody způsobené mu drůbeží a jinými domácími zvířaty, která ze dvorků dělnických domků žalovaného přebíhala na žalobcovo pole plotem, z části zničeným. Za škodu zvířetem způsobenou je sice podle § 1320 obč. zák. zodpovědným ten, kdo zvíře chová, poštve, dráždí nebo opatřiti zanedbá, ale tímto předpisem není vyloučena zodpovědnost toho, kdo proti předpisu § 1297 obč. zák. opomenul užíti pozornosti za daných okolností potřebné, ani toho, kdo jednal proti zákonu, který hledí náhodnému poškození zabrániti (§ 1311 obč. zák.). Zákon v § 858 obč. zák. ukládá vlastníku povinnost, by svou zeď nebo hradbu v dobrém stavu udržoval, kdyby otvorem hrozila hraničícímu sousedu škoda, a zavazuje dále každého vlastníka, aby se postaral o ohražení svého prostranství a o oddělení od cizího pozemku po pravé straně svého hlavního vchodu, je-li tohoto ohražení potřebí, aby soused nemohl býti poškozován. Předepsaným oplocením a udržováním hradby má býti zamezeno, aby domácí zvířata podle hospodářské potřeby nebo zvyklosti volně chovaná nepřebíhala na sousední pozemky a tam škodu nepůsobila; předpis ten hledí tudíž zabrániti náhodným poškozením, které z chatrnosti hradby nebo nedostatku oplocení mohou sousedu vzniknouti. Tato povinnost jest arci výjimkou z pravidla, již v § 362 obč. zák. uvedeného a proto může býti její splnění vymáháno toliko sousedem bezprostředním, avšak ve sporu nejde o splnění této povinnosti, nýbrž o náhradu škody způsobené nedbáním tohoto předpisu a opomenutím patřičné pozornosti. První soudce zjistil, že žalobci způsobila škodu drůbež z dělnické kolonie žalovaného, že pole žalobcova jsou v nejbližší blízkosti této kolonie a že žalovanému při trochu pozornosti nemohlo ujíti, že jeho nájemníci chovají drůbež a že tato zejména následkem otvoru ohněm vzniklého v plotu nabyla volného přístupu k polím žalobcovým. Toto odůvodnění žalobního nároku odvolací soud zcela přehlíží, vycházeje z mylného názoru, že vlastník může býti ze škody vzešlé opomenutím znovuzřízení plotu zodpověden toliko sousedu bezprostřednímu. V důsledku tohoto názoru odvolací soud nezabýval se odvoláním, pokud odporovalo skutkovému zjištění prvního soudu, že škodu způsobila drůbež v domcích žalovaného chovaná, takže dovolací soud postrádá skutkového zjištění, které by mohl za základ položiti svému rozhodnutí ve věci samé. Byl proto odvolací rozsudek ve smyslu § 513 a § 496 čís. 3 c.ř.s. zrušen a věc byla zpět odkázána soudu odvolacímu k jednání a rozhodnutí.