Rc 726/1920
Ustanovení smlouvy o splatnosti kupní ceny nedotýká se zákonných ustanovení o tom, koho stíhá nebezpečí dopravy. Byla-li kupní cena splatna po dojití zboží, zboží však za dopravy se ztratilo, jest kupní cena splatna okamžikem, kdy prodatel musel dospěti k poznatku, že se zboží ztratilo. Od této doby běží též úroky z prodlení.
(Rozhodnutí ze dne 26.10.1920, Rv I 522/20)
Žalující firma zaslala v říjnu 1918 žalované vagon ovoce. Účet zároveň odeslaný obsahoval mimo jiné doložku: "splatno ihned po dojití zboží." Žalovaná zboží neobdržela. Žaloba, domáhající se zaplacení kupní ceny a podaná koncem roku 1919, byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta.

Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Důvody:
Doložkou na faktuře dala žalobkyně žalované k placení kupní ceny lhůtu až do té doby, kdy jí, žalované, dojde zboží drahou zaslané, tedy kdy dostane se do jejího držení. Žalovaná, přijavši fakturu, jest oprávněna, aby pro sebe uplatňovala tuto platební lhůtu, a proti ní uplatňovaný nárok na zaplacení kupní ceny jest na tak dlouho předčasným, pokud nenastala událost, jíž lhůta jest určena, totiž obdržení zboží. Že tato událost v tomto případě, jak s jistotou lze předvídati, jež nenastane, nemůže ničeho učiniti na zmíněném důsledku onoho smluvního ustanovení, neboť tím, že učinila placení kupní ceny závislým na dojití zboží žalované, vzala žalobkyně vlastně na sebe nebezpečí dopravy zboží a musí tudíž nésti nastalou ztrátu v této důslednosti, t. j. v tom, že nárok na placení kupní ceny dosud není dospělým. Neprávem namítá žalobkyně, že prvý soud byl povinen, aby žalované podle § 902 správně 904 obč. zák. sám určil přiměřenou lhůtu k placení, neboť zde nejde o případ, kde vůbec není určen jistý čas pro splnění smlouvy, nýbrž o určení lhůty k splnění smlouvy určitou událostí, jejíž nedostavení se vylučuje dospělost splnění smlouvy. Tvrzení odvolatelovo, že uvedená doložka předpokládá podle zvyklostí řádného obchodního styku, že zaslané zboží dojde žalobci v dohledné krátké době, nenachází opory v jasném znění doložky.

Nejvyšší soud žalobě vyhověl.
Důvody:
Uplatňovanému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nelze upříti oprávnění. Ze zjištění prvé stolice, jež i soud odvolací svému rozhodnutí za základ položil, jest zjevno, že žalující strana sice podle nákladního listu ovoce, o něž tuto jde, 26. října 1918 žalované odeslala, odevzdavši je tento den dráze k dopravě pod adresou žalované, že však žalovaná zboží toho vůbec neobdržela, že jí vagon ovoce nedošel. Správně první soud uvádí, že rozhodující pro tento spor není okolnost ta, zda zboží žalované skutečně došlo, poněvadž nebezpečí dopravy stíhá podle čl. 345 odstavec prvý obch. zák. kupujícího, a nelze nikterak přikloniti se k názoru odvolacího soudu, že prý doložkou faktury: "Zahlbar sofort nach Eintreffen der Ware, sonst werden 6 % Verzugszinsen berechnet", zamýšleno bylo změniti smlouvou ono zákonné ustanovení a že prý vzala tím žalovaná na sebe nebezpečí dopravy. Nic takového "účet" a citovaná doložka jeho neobsahuje. Poznámka ta pouze upravuje otázku splatnosti kupní ceny, ale otázky, kdo nese nebezpečí dopravy, vůbec se nedotýká. Nelze tedy, kdyžtě ani jiné opory proto není, tvrditi, že strany zamýšlely měniti ustanovení čl. 345, pokud se týče 324 obch. zák. - Z toho plyne, že žalovaná jest povinna zaslané jí zboží podle faktury, proti níž v tomto směru ve sporu ničeho namítáno nebylo, žalující straně zaplatiti. Žalobkyně učinila vše, co na ni bylo, aby žalovaná zboží dostala. Zajisté, jak to odvolací soud uvádí, lze s jistotou za to míti, že ovoce v říjnu 1918 odeslané a dosud nedodané - žalovaná již obdržeti nemůže. Vagon zboží toho se ztratil a bylo na stranách, by uplatňovaly případné své nároky proti dráze. Že nutno zaslané zboží, když po dobu skoro dvou let nedošlo, považovati za ztracené, to plyne z ustanovení §§ 90, 98 a 99 žel. dopr. řádu. Poněvadž pak nebezpečí z dopravy, tedy i nebezpečí ztráty zboží postihuje žalovanou, jest její povinností ztracené zboží zaplatiti. Povinnost ta u ní nastala, jakmile podle přirozeného běhu věci musila přijíti k poznání, že zboží, ač odesláno, více nedojde. To bylo nejdéle v době, kdy žalobkyně proti ní podala žalobu na zaplacení kupní ceny. Od doby té také ji stíhá povinnost platiti 6procentní úroky z prodlení. Aby odsouzena byla platiti úroky ty také pro dobu předchozí, pro to není žádného podkladu a bylo žalobu ve směru tom zamítnouti.