Rc 7254/1927
Předpisy čl. 347 obch. zák. jsou povahy dispositivní; lhůty ku prozkoumání zboží a k oznámení případných vad mohou býti úmluvou stran změněny, prodlouženy nebo zkráceny. V tom, že bylo odpověděno na výtky, oznámené po zákonné lhůtě a přislíbeno vady odstraniti, dlužno spatřovati uznání včasnosti výtek.

(Rozhodnutí ze dne 17.08.1927, Rv I 1174/27)
Z odůvodnění.
Proti směnečnému platebnímu příkazu ohledně směnky, vystavené na zbytek kupní ceny za dodaný stroj, namítli žalovaní započtením pohledávku z náhrady škody, ježto jim žalobkyně nevyměnila staré válce za nové. Procesní soud prvé stolice zrušil směnečný platební příkaz,

odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Důvody:

Dopisem ze dne 12. března 1926 uznala žalující strana svou povinnost, vyměniti "staré" válce za "nové". Netřeba se tudíž zabývati otázkou, byla-li vada stroje dodaného žalující stranou žalovanému vytýkána včas a lze-li z obsahu dopisu žalovaného ze dne 10. března 1926 dovoditi uznání zažalované pohledávky a vzdání se námitek. Znaleckým posudkem ve spojení s výpovědí svědka jest zjištěno, že žalující strana staré válce za nové nevyměnila a že také nedodala válce bezvadné, jako u nového stroje předpokládati dlužno. V § 1052 obč. zák. vyjádřena jest základní právní zásada, že při oboustranných smlouvách přejímají se závazky zpravidla jen k vůli a za předpokladu zajištěného vzájemného plnění, a že tedy nemá býti jedna strana nucena, by plnila druhé, když není ujištěna vzájemným plněním druhé strany. Posuzuje-li se spor takto, nelze uznati žalovanou stranu povinnou k zaplacení zažalovaného zbytku kupní ceny. Nesplnění závazku vyměniti staré válce za nové má stejný význam jako dodání vadného zboží a účinek jeho je ten, že prodatel, nebylo-li vadné zboží kupitelem přijato, ocitá se v prodlení s plněním, jako kdyby vůbec nebyl dodal. Orýhování a prohloubení rýh na válci po 12. březnu 1926 žalobkyní vrácených, nelze pokládati za splnění závazku v dopisu ze dne 12. března 1926 převzatého. Zaplacení zbytku kupní ceny byla by žalující strana oprávněna požadovati jen, kdyby sama dostála svému závazku podle dopisu ze dne 12. března 1926.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Odvolací soud správně vyslovil, že v tomto případě na tom nesejde, zda žalovaní vytkli vady dodaného stroje včas, poněvadž se žalující firma dopisem ze dne 12. března 1926 bezvýhradně zavázala, že staré válce vymění za nové, aniž namítala opozděnost výtek a aniž naznačila, že se k výměně necítí povinnou a že ji provede jen z ochoty. I kdyby tedy byli žalovaní vady vytkli opozděně, nevyvodila žalobkyně z toho pro sebe důsledků čl. 347 obch. zák. a vady uznala. Předpisy tohoto článku jsou povahy dispositivní a není proto závady, by lhůty ku prozkoumání zboží a k oznámení případných vad tam vytčené nebyly úmluvou stran změněny, prodlouženy nebo zkráceny. Jestliže tedy žalobkyně na výtky, dle jejího názoru opozděné, dopisem z 12. března 1926 reagovala, vady uznala a k jich odstranění výměnou válců se podvolila, nutno v tom spatřovati uznání včasnosti výtek, pokud se týče souhlas s prodloužením zákonem stanovené lhůty k oznámení vad. Pro názor dovolatelčin, že šlo o zvláštní, na kupní smlouvě nezávislou úmluvu a že proto nelze odůvodniti zadržení kupní ceny ustanovením § 1052 obč. zák., není ve zjištěních nižších soudů opory. Prohlášení žalobkyně dopisem z 12 . března 1926 stalo se na výtky žalovaných, opírající se o nenáležité splnění kupní smlouvy, a nemohlo k němu přirozeně dojíti již při ujednání smlouvy, poněvadž té doby stroj nebyl ještě dodán. Jinak jest však zřejmou souvislost celého vyjednávání. Že žalovaní zakoupili stroj nový, že tedy měly býti veškeré jeho součástky nové, neopotřebované a že žalobkyně dodala válce staré, opotřebované, vychází nade vši pochybnost ze zjištění nižších soudů, jmenovitě také z obsahu objednacího listu, prospektu a onoho dopisu žalobkyně.