Rc 719/1920
Žaloba dle § 1425 obč. zák. jest žalobou určovací
(Rozhodnutí ze dne 19.10.1920, Rv II 200/20)

Z odůvodnění.
Žalobkyně byla trestním rozsudkem okresního soudu odsouzena zaplatiti žalované na útratách 110 K 50 h a prostřednictvím svého právního zástupce platila tento svůj dluh před 20. březnem 1920 k rukám právního zástupce strany žalované v okolkovaných bankovkách. Leč právní zástupce žalované placení nepřijal, žádaje, aby poselkyně buď přinesla seznam bankovek s potvrzením, že odesílatel ručí za pravost kolků aneb je poslala poštou. Žalobkyně na to složila peníz k soudu a domáhala se žalobou zjištění, že složení k soudu stalo se dle § 1425 obč. zák. právem.

Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl.
Důvody:
jak ze znění žalobní prosby, tak i ze žalobního podnětu - oprávněnost složení k soudu - jest patrno, že jde o zjištění skutečnosti, že skutečnosti, že žalobkyně následkem nepřijetí placení se strany zástupce žalované byla oprávněna k soudnímu složení dluhu. Dle § 228 c.ř.s. nemůže však býti zjišťování skutečností, vyjma zjišťování pravosti nebo nepravosti listiny, předmětem žalob zjišťovacích, § 1425 obč. zák. sice praví, stalo-li se složení po návrhu, že se tím dlužník od závazku osvobozuje. Ale žalobní prosba nezní na zjištění, že právo neb obligační právní poměr mezi stranami nepozůstává, ačkoliv dle citovaného § zaniknutí dluhu jest pouhým důsledkem toho, stalo-li se jeho složení po právu. V tomto případě by však žalobkyně musela prokázati, že má právní zájem na zjištění právního poměru neb práva. V okolnosti, žalobkyní v té příčině tvrzené, že podala žalobu, aby se vyhnula a předešla exekučnímu stíhání, nemohl však soud shledati právního zájmu ve smyslu § 228 c.ř.s, třeba zástupce žalované za podobných okolností v jiném případě se k exekučním krokům strhnouti dal, a odkázal žalobu, obzvláště když žalobkyně se vždycky ještě v případě vedení exekuce vydatně může brániti oposiční žalobou.

Odvolací soud žalobě vyhověl a uvedl v otázce, o niž tu jde,
v důvodech:
Ačkoliv návrh žalobní zní jen na zjištění, že složení dluhu na útratách 110 K 50 h k soudu stalo se po právu, přece jest předmětem žaloby zjištění určitého právního poměru, totiž pominutí dluhu. Dle přesného znění § 1425 obč. zák. má každé složení dluhu, stalo-li se "po právu" a bylo oznámeno věřiteli, za následek sproštění dlužníka z jeho povinnosti, a proto nebylo třeba, aby již v návrhu žalobním bylo také žádáno za další zjištění, že dluh žalobkyně složením k soudu pominul. Zjištění toto jest pouhým důsledkem zjištění prvého a jest v něm již obsaženo. Že žalobkyně má právní zájem na to, aby ve smyslu § 228 c.ř.s. pominutí jejího dluhu soudním výrokem co nejdříve bylo zjištěno, jde na jevo z toho, že jí hrozí ustavičné nebezpečí exekuce, že by proti ní mohla postupovati jen žalobou oposiční, při čemž by snad důkazy, jež nyní má po ruce, z různých důvodů, na př. pro úmrtí svědků, již uplatňovati nemohla. Tento její právní zájem uznává zákon dokonce jako právní nárok a sice v § 1426 obč. zák. předpisem, že každý, kdo něco platí, jest oprávněn požadovati od věřitele kvitanci čili písemné stvrzení, že dluh byl splněn. Nemůže býti pochyby, že to, co je předepsáno pro případ přímého placení u věřitele, platí i pro případ nepřímého platní dle § 1425 obč. zák., neboť zákonný důvod a zájem dlužníků jsou v obou případech úplně shodné. Názor prvého soudce, že není tu předpokladů zjišťovací žaloby dle § 228 c.ř.s. nelze tedy považovati za správný a nutno žalobu věcně vyříditi.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání - mimo jiné z těchto
důvodů:
Žalující žádá, aby bylo uznáno právem, že složení 110 K 50 h se stalo právem. Jde tedy o žalobu dle § 1425 obč. zák. Přípustnost takové žaloby uznává jak literatura, tak judikatura. Žaloba ta má právní povahu žaloby určovací. Podmínky její jsou v tomto případě dány. Žalující žádá uznání, že se složení stalo právem. Žádá tedy určení nikoliv skutečnosti, nýbrž právního poměru, vždyť složení peněz, stalo-li se právem a byl-li věřitel vyrozuměn, působí pominutí dluhu, sprošťuje dlužníka závazku. Z toho však plyne dále, že dlužník má skutečně právní zájem na určení řečeného právního poměru, to tím více ježto mu hrozí exekuce.