Rc 7107/1927
K nicotnosti smlouvy podle § 879, druhý odstavec čís., obč. zák. dlužno přihlédnouti z úřadu. Pokud se nepříčí předpisu § 879, druhý odstavec čís. 2 obč. zák. úmluva, jíž klient postoupil právnímu zástupci číselně určenou část svého nároku zálohou na zástupčí útraty.

(Rozhodnutí ze dne 31.05.1927, Rv I 1570/26)
Z odůvodnění.
Josef B. byl pojištěn u žalované pojišťovny proti požáru. Když vyhořel, uznala žalovaná pojišťovna požární škodu penízem 16.800 Kč. Žalobce zastupoval Josefa B-a ve sporu proti pojišťovně a dal si jím postoupiti část jeho pohledávky (15.000 Kč) proti žalované pojišťovně k úhradě útrat, jakož i hotových výloh a jako zálohu na budoucí palmár. Spor pojišťovny s Josefem B-em týkal se bezúčinnosti a neplatnosti rozhodčího výroku, jímž byla pojišťovna uznána povinnou zaplatiti J o sefu B-ovi 31.432 Kč 40 h Josef B. ve sporu proti pojišťovně zvítězil. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalující advokát na žalované pojišťovně zaplacení 15.000 Kč postoupených mu Josefem B-em. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl,

odvolací soud uzna l podle žaloby.

Důvody:

Prvý soud zamítl žalobní nárok jedině z toho důvodu, že žalobcova smlouva s Josefem B-em jest nicotna podle § 879 obč. zák. a tedy žalovanou stranu neváže. Leč při tom přehlíží prvý soud tyto podstatné okolnosti: 1. že část pohledáv k y Josefa B-a za žalovanou stranou nebyla vlastně spornou, neboť do výše 16.800 Kč byla žalovanou stranou uznána, takže tato v podstatě nesporná pohledávka převyšovala sumu postoupenou žalobci. Nebyla tedy vlastně postoupena část předmětu sporu; 2. že náro k na náhradu sám o sobě nebyl vůbec sporným, nýbrž jen výše náhrady a že o tuto výši nebyl veden spor, nýbrž že šlo o její stanovení rozhodčím. Výše škody nebyla tedy vlastně předmětem sporu před soudem a nelze říci, že postupem části pohledávky převeden b y l na žalobce předmět sporu (jeho část); 3. že předmětem sporů před soudem nebyla pohledávka Josefa B-a z náhrady škody, nýbrž že šlo o určení právního poměru k žalobě podané na Josefa B-a; 4. že žalobce dal si část pohledávky B-ovy za žalovanou postoupiti jako zálohu na svou palmární a expensní pohledávku, že tedy nepřevedl na sebe předmět sporu, by se snad obohatil lepším jeho výsledkem, než jaký mohl klient očekávati, nýbrž že je tu vlastně zcela normální případ zálohy poskytnuté advokátovi, jenom že ve f ormě postupu části pohledávky, kterou má klient za svým odpůrcem. To vystupuje tím jasněji v souzeném případě, kde postoupena byla suma číselně určitá, tedy číselně určená záloha, na níž konečný výsledek sporu nemohl míti vůbec vlivu a kde tedy bylo vyloučeno poškození strany jejím advokátem, hledíc k pravděpodobnému výsledku sporu, to tím spíše, když žalobce musí se se stranou teprve o postoupené části súčtovati. Prvý soud neuvědomuje si úplně účel předpisu § 879 obč. zák., směřující k tomu, by advokát, předstíraje straně větší obtížnost nebo méně příznivý výsledek sporu, nedal si sporný předmět nebo část na sebe převésti, tedy tak převésti, by konečný výsledek šel v prospěch advokáta, nikoli však strany. Dá-li si však advokát postoupiti číselně určenou čá s t nároku zálohou na svůj palmární a expensní účet, jest taková obava vyloučena a není tu tedy dána ratio legis.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Z uplatňovaných dovolacích důvodů čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s. není žádný opodstatněn. Mínění žalobcovo, že žalovaná není oprávněna, by namítala neplatnost postupu podle § 879 čís. 2 obč. zák., jest ovšem mylné. Smlouvy, příčící se ustanovení § 879 čís. 2 obč. zák., jsou nicotné, absolutně neplatné, z nich nemůže nikdo nabýti práv a muselo by se k n e platnosti smlouvy hleděti z moci úřední, i kdyby nebyla namítána. Avšak odvolací soud sdílí názor soudu odvolacího, že postup pohledávky, o který jde, nepříčí se ustanovení § 879 čís. 2 c. ř. s., ježto bylo odvolacím soudem zjištěno, že Josef B. postoupil žalobci určitou část svého nároku zálohou na zástupčí útraty žalobcovy, o níž se tento musí s Josefem B-em súčtovati, takže žalobce obdrží jen náhradu útrat, která mu náleží, a nemůže dojíti k poškození jeho klienta, jemuž zabrániti jest právě účelem záka z u § 879 čís. 2 obč. zák. Že takovéto právní jednání mezi advokátem a klientem nelze stotožňovati s převedením sporné věci na sebe, jaké mají na mysli předpisy, které zakazují, by advokát nepřevedl spornou věc na sebe, vyslovil nejvyšší soud již ve svém ro z hodnutí sb. n. s. čís. 3694 a neshledává příčiny, by se odchýlil od stanoviska, které v tomto rozhodnutí zaujal.