Rc 678/1920
Zákonu o zajištění půdy drobným pachtýřům (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).

Přestávka (§ 1 odstavec druhý) předpokládá, že pachtovní poměr počal v době, v zákoně uvedené.

Požadovací nárok může uplatňovati pouze pachtýř, nikoliv pro sebe osoba třetí.
(Rozhodnutí ze dne 21.9.1920, R II 265/20)
Pachtýř Václav B, domáhal se, by mu byl přiznán do vlastnictví pozemek, jejž, jak zjištěno, měl v pachtu teprve od roku 1902. Místo pachtýřky Anny P. uplatnil pak požadovací nárok ve lhůtě zákonné její syn Karel P. Soud prvé stolice přiznal nárok v obou případech; v onom připočetl žadateli jednoroční "přestávku", v tomto zjistil, že Anna P. měla pozemek v pachtu po zákonnou dobu.

Rekursní soud nároky pachtýřů zamítl.
Důvody:
Ohledně pozemku, na který si činí nárok Václav B., jest prokázáno, že má pozemek ten od farního obročí v pachtu teprve od roku 1902; že by pacht již před tímto rokem byl trval, prokázáno nebylo; ne bez důvodu poukazuje se ve stížnosti na to, že nárok na postoupení pozemku do vlastnictví přísluší dle § 1 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. oněm pachtýřům, kteří pozemek mají v pachtu od 1. října, že však Václav B., který pozemek teprv od roku 1902 pachtovaný má, k těmto pachtýřům nepatří. Anně P. přiznán byl nárok na část pozemku proto, poněvadž prý po dobu svrchu uvedených ustanovení zákona tento pozemek v pachtu má; dle § 12 zákona měla však Anna P. svůj nárok nejdéle do 12 neděl ode dne, kdy zákon nabyl působnosti, příslušnému soudu jakož i vlastníku pozemku ohlásiti, což se však nestalo; by domnělý nárok Annou P. vůbec dosud ohlášen nebyl, takže soud není s to posouditi, zdali si Anna P. skutečně pozemek do vlastnictví přeje; ale i kdyby si toho přála, bylo by uplatňování nároku po 18. září 1919, kdy svrchu uvedená lhůta 12 neděl uplynula, již opozděné a nepřípustné a nebylo by mu lze vyhověti; nárok byl původně ohlášen jménem Karla P., syna Anny P.; dle souhlasného udání obou nebyl však pachtýřem tohoto pozemku Karel P., nýbrž jeho matka Anna P., jejíž hospodářství Karel P. před nastoupením vojenské služby vedl; z této vojenské služby vrátil se posléze uvedený teprve na podzim 1919 domů a byl v ní, když se ohlášky podávaly. Ohláška znějící na Karla P. nemohla v tomto případě, kde Karel P. pozemku vůbec v pachtu neměl, vzhledem k námitkám správně a v pravý čas proti ní podaným míti účinku; nemohla však míti účinku ani ohledně Anny P., když proti předpisům § 12 uvedeného zákona od ní nebo v jejím jméně vůbec podána nebyla ba ani proti předpisům § 13 zákona ani její jméno jako přihlašovatelky neobsahovala.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacím rekursům.
Důvody:
Dovolací stěžovatel Václav B. obmezuje se ve své stížnosti na pouhé tvrzení, že mu nárok požadovací přísluší z důvodů prvým soudem uvedených. Oproti tomu stačí poukázati k důvodům napadeného usnesení, které dovolací stěžovatel vyvrátiti se ani nepokusil. Dle § 1 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. pachtýři, který od 1. října 1901 požadovaného pozemku v pachtu neměl, požadovací nárok nepřísluší, a poněvadž jest zjištěno, že Václav B. vstoupil do pachtovního poměru teprve na jaře 1902, jest zřejmo, že se postoupení požadovaného pozemku do vlastnictví nemůže domáhati. Ustanovení § 1 cit. zákona, dle něhož přestávky ne delší než jednoho roku nároku pachtýřova neruší, nemůže se dovolávati, poněvadž nutným předpokladem pro použití tohoto zákonného předpisu jest, jak již z přirozeného významu a smyslu slova "přestávka" plyne, že pacht musil dnem 1. října 1901 býti v platnosti a od toho dne faktický jeho výkon počíti. Co se týče dovolací stížnosti Anny P., dlužno jí sice dle § 9 nespor. řízení přiznati oprávnění ku stížnosti, ale odůvodněnou stížnost tu nelze shledati. Stěžovatelka byla ovšem pachtýřkou, ale ve lhůtě § 12 zákona nároku svého neohlásila, nýbrž její syn Karel P. svým jménem, a poněvadž požadovací nárok přísluší pouze pachtýři (§§ 1 a 3 zákona), jímž Karel P. nebyl, a Anna P. ani při jednání soudním, při kterémž teprve zmíněné okolnosti vyšly na jevo, nároku požadovacího neohlásila, - k ohlášení tomuto ovšem by nebyl mohl pro opozděnost býti vzat zřetel - rekursní soud vším právem vyslovil, že jí požadovací nárok nepřísluší.