Rc 6475/1926
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).

V tom, že cestující byl poraněn předmětem, vhozeným třetí osobou do otevřeného okna jedoucího vlaku, nelze spatřovati příhodu v dopravě.

(Rozhodnutí ze dne 11.11.1926, Rv II 358/26)
Z odůvodnění.
Žalobce, cestující po dráze, byl zraněn úlomkem pálené dlaždice nebo břidlice vhozeným do otevřeného okna jedoucího vlaku. Žaloba proti dráze o náhrad u škody byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Když je jisto, že žalobce byl zraněn předmětem z venku vrženým a do vlaku vletěvším, jest otázkou, zda lze tuto událost označiti za příhodu v dopravě, poněvadž jen pro tento případ platí právní domněnka, že úraz žalobcův zavinila dráha. Soud prvé stolice má za to, že se tu jedná o příhodu v dopravě. Než názor ten nelze sdíleti. Příhoda v dopravě není každá událost, která se při ní nebo za ní vyskytne. Za ní lze pokládati toliko příběh, který nějak přímo nebo nepřímo s dopravou souvisí, tedy v ní se přihodí. Hodí-li někdo z venku po jedoucím vlaku, nemá to s děním dopravy jako takovým co činiti. Nelze-li však za to míti, že zranění, které žalobce utrpěl, způsobeno bylo příhodou v dopravě, nebylo lze žalobě opřené o předpis zákona č. 27/1869 ř. z. vyhověti a právem ji tedy první stolice zamítla, třebas tak učinila s nepřiléhavým odůvodněním.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soud dovolací sdílí názor soudu odvolacího, že v tomto případě nejde o příhodu v dopravě, poněvadž vhození kusu pálené dlaždice nebo cihly z venku do vozu jedoucího vlaku osobou třetí, jak v tomto případě soudem odvolacím v souhlase se soudem prvé stolice bylo zjištěno, jest sice něčím, co se pravidelně nestává, nepravidelnost tato není včas ani nepřímo v souvislosti s vlastním provozem železnice a nemůže proto vhození takové kvalifikováno býti jako úchylka od pravidelného provozu, jemuž by dráha měla nebo mohla jako provozovatelka dopravy čeliti. Vývody dovolání, kterými dovolatel napadá správnost tohoto úsudku soudu odvolacího, na projednávaný případ nepřiléhají, neboť jest rozdíl, zda vlak se srazil s nějakou překážkou na kolejích, na př. s balvanem, který se v tunelu nebo záseku na koleje sřítil, a vhozením cihly nebo kamene do okna jedoucího vlaku osobou třetí. Zřícení balvanu na koleje železniční spadá pod pojem nepravidelnosti v dopravě, ježto s ní souvisí, totéž nelze však říci o hození kamenem nebo cihlou do okna jedoucího vlaku osobou třetí, ježto hození to ani bezprostředně s provozem dráhy nemá co činiti. Rovněž druhý v dovolání uvedený případ ručení dráhy v případě trpění vstupu nepovolaných osob na tělesno železniční, jest příhodou v dopravě, neboť i tu ono trpění vstupu nepovolaných osob na železniční těleso souvisí s dopravou a jest úchylkou od pravidelného provozu. Nesprávným jest však závěr dovolatelem z toho činěný, že dráha jest povinna za všech okolností zabrániti ohrožení pohybujícího se vlaku jakýmikoliv vnějšími událostmi, třebaže samy o sobě nesouvisejí s pohybem vlaku, ježto nelze všeobecně vnější událostí považovati za příhodu v dopravě a bude proto potřebí otázku tuto řešiti v každém případě zvláště. Vhození kousku cihly do jedoucího vlaku nesouviselo v souzeném případě nijak s provozem dráhy a nebylo překážkou nebo rušením pohybu, jak dovolatel chce dovoditi, klada toto vhození do vlaku na roveň srážce vlaku s překážkou na koleji ležící.