Rc 6472/1926
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).

Jest vyšší mocí ve smyslu §u 2 zákona, utvořilo-li se náledí na schodech vlaku vlivem povětrnosti za jízdy mezi dvěma sousedícími stanicemi.

(Rozhodnutí ze dne 11.11.1926, Rv II 99/26)
Z odůvodnění.
Vystupujíc ve stanici O. z vlaku, sklouzla žalobkyně dříve, než vlak se zastavil, na zledovatělých schodech vagonu, spadla pod vlak a byly jí obě nohy přejety. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze procesní soud prvé stolice uznal po právu jednou třetinou, odvolací soud nevyhověl odvolání žalobkyně, k odvolání žalovaného eráru žalobu zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Skutkové zjištění prvního soudu, že schody pro vstupování do vozu a vystupování z vozu byly při zastavení vlaku v O. pokryty náledím a proto hladké, bylo odvolacím soudem převzato, ale doplněno tím, že sníh byl na plošinu i schody nanesen teprv při nastupování v předcházející stanici, a že se schody staly hladkými zmrznutím sněhového nánosu teprve za jízdy z B. do O. Toto další zjištění odvolacího soudu nebylo dovoláním vůbec napadeno. Když tomu tak, nemá pro právní posouzení sporu významu, zda, jak zjistil bez odporu žalované strany první soud, žalobkyně, sestupujíc po schodech z jedoucího ještě vlaku, sklouzla na náledí pokrývajícím schody, či, jak uznal soud odvolací, pouze spadla, a náledí na schodech nebylo s jejím úrazem v příčinné souvislosti. Utvoření se ledového povlaku na schodech vozů za jízdy jest arci příhodou v dopravě podle §u 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák., neboť řádný železniční provoz vyžaduje, by schody byly stále ve stavu neohrožujícím bezpečnost nastupujících a vystupujících osob, železnice neručí však za příhody v dopravě bezvýjimečně, nýbrž jenom, když tu není důvodů sprošťujících ji z ručení podle §u 2 zákona. Prvním z těchto důvodů jest vyšší moc, totiž příhoda vzniklá mimo železniční provoz, když ani ona sama, ani její následky nemohou býti odvráceny opatřeními, jež by byly v rozumném poměru se zamýšleným výsledkem. Takovou vyšší mocí bylo utvoření se náledí na schodech vlaku vlivem povětrnosti za jízdy mezi dvěma sousedícími stanicemi. První soud míní sice, že tu nebylo technické nemožnosti, by nebezpečné náledí nebylo za jízdy odstraněno, pomyslná technická možnost není však ještě možností hospodářskou a právní, za nichž jedině záleží. Nelze si představiti, jakým způsobem by mohlo býti se všech plošin stupátek vozů za jízdy vlaků odstraňováno náledí, aniž by tím byla ohrožena tělesná bezpečnost železničních zřízenců a dělníků mnohem více, než jest ohrožena bezpečnost cestujících, vystupujících ze stojícího vlaku po namrzlých schodech. Také výdaje spojené s takovým opatřením nebylo by patrně lze srovnati s hospodářskými možnostmi železničního provozu. Vnitřní železniční předpisy jež jest možno pokládati za souhrn vozů všech dosavadních zkušeností nabytých při provozování železniční dopravy, nemají ustanovení, jehož by se první soud a žalobkyně mohly dovolávati. O tom, zda měla dráha povinnost schody očistiti nebo posypati při zastavení vlaku v O., netřeba uvažovati, poněvadž úraz žalobkyně se přihodil již před zastavením vlaku. I když by se tedy dovolatelce přisvědčilo v tom, že se odvolací soud neměl odchýliti ohledně sklouznutí od zjištění prvního soudu, a kdyby se mělo za to, že náledí přispělo k pádu a úrazu žalobkyně, nemůže býti dráha z tohoto důvodu činěna zodpovědnou za úraz žalobkynin. Utvoření se náledí bylo pro ni neodvratitelnou vyšší mocí.