Rc 6455/1926
Ku prominutí dluhu se vyžaduje, by bylo přijato dlužníkem. Dokud se tak nestalo, lze je jednostranně odvolati.

(Rozhodnutí ze dne 10.11.1926, Rv I 471/26)
Z odůvodnění.
Žalobkyně domáhala se na žalovaném náhrady škody, ježto prý byla kousnuta psem žalovaného. Žalovaný namítl mimo jiné, že se žalobkyně náhradního nároku vzdala.

Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde,

v důvodech:

Soud odvolací je toho názoru, že se žalobkyně nemůže domáhati náhrady, poněvadž se nároku právoplatně vzdala (§ 1444 obč. zák.). Vzdání se není vázáno formou a jest lhostejno, zda prohlášení stalo se v řízení trestním, či jinak. Je zjištěno, že žalobkyně v trestním řízení proti žalovanému prohlásila, že ani pro ten případ, že by žalovaný byl uznán vinným, soukromoprávních nároků nečiní a k trestnímu řízení se nepřipojuje. Žalobkyně v odvolacím spisu sama připouští, že tehdy neměla úmyslu domáhati se náhrady. Vzdání se práva ke však neodvolatelné. Kdyby se chtěla omeziti vzdání se pouze na řízení trestní, mohla pouze prohlásiti, že se k řízení trestnímu se svými soukromoprávními nároky nepřipojuje. Prohlásila-li však, že nečiní nároku ani v tom případu, kdyby žalovaný v cestě trestní byl odsouzen - a odsouzení takové by mělo pro spor civilní dalekosáhlé účinky (§ 268 c. ř. s.), nutno z toho dovoditi, že se vzdala svých náhradních nároků vůbec.

Nejvyšší soud, vyhověv dovolání z jiných důvodů, uvedl v otázce, o niž tu jde v
důvodech:
V otázce, zda se žalobkyně právoplatně vzdala svého nároku proti žalovanému (§ 1444 obč. zák.), nesouhlasí dovolací soud s právním posouzením věci odvolacím soudem. Prominutí dluhu je smlouvou mezi věřitelem a dlužníkem, podle níž věřitel prohlašuje, že dlužník mu není povinen plniti. Takovou smlouvou zaniká závazek dlužníkův. K platnosti jeho je však potřeba, by zřeknutí se bylo dlužníkem přijato. Dokud není přijato, může být odvoláno. Prohlášení se musí státi vůči dlužníku. Ten není vázán, by je přijal, vždyť by takové zřeknutí se mohlo býti po případě darováním (§ 938 obč. zák.) s nepříjemnými následky, které mohou obdarovanému vzniknouti odvoláním daru (§§ 947 až 954 obč. zák.). V tom je zajedno novější literatura (srovnej Sedláček, Obligační právo čís. 558, Ehrenzweig, System des österr, allg. Privatrechtes, II. str. 330, Mayr, Lehrbuch des bürg. Rechtes II. str. 162 s literaturou u obou uvedenou) i částečně judikatura (srovnej rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu, sbírka Gl. Ung, nová řada č. 194). V tomto případu prohlásila žalobkyně 23. března 1925 u okresního soudu, že náhrady nežádá, ale vzala toto prohlášení zpět podáním ze dne 4. dubna 1925, ohlásivší, že se připojuje k trestnímu řízení jako soukromá účastnice. Neprohlásila zřeknutí se vůči žalovanému a není ani tvrzeno, že by ten od onoho prohlášení do onoho podání je byl přijal.