Rc 642/1920
Přeměna tuzemské odbočky cizozemské společnosti s r. o. na tuzemskou společnost s r. o. nemůže státi se prostě zápisem tuzemského sídla společnosti a výmazem označení odbočka, nýbrž zápisem společenské smlouvy, vyhovující předpisům zákona o tuzemských společnostech s r. o.
(Rozhodnutí ze dne 31.8.1920, R I 688/20)
Rejstříkový soud povolil zápis usnesení společnosti s r. o., že sídlem firmy jest nyní Podmoklí a nikoli Berlín a že jest vymazati označení "tuzemský závod hlavního závodu v Pankově u Berlína".

Rekursní soud zamítl návrh společnosti, by zapsány byly změny, shora uvedené.
Důvody:
Přeměna tuzemského závodu cizozemské firmy v samostatnou tuzemskou společnost s ručením omezeným mohla by se státi pouze zřízením společnosti, nikoli však pouhým přeložením sídla z Pankova do Podmokel. To plyne z těchto úvah: Při zápisu tuzemského závodu cizozemské společnosti s ručením omezeným má soud zkoumati pouze, jsou-li tu podmínky §§ 107 a násl. zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., kdežto při zápisu tuzemské společnosti s r. o. má zkoumati podle § 11 cit. zák., zda zákonu odpovídá opověď a její přílohy, jmenovitě společenská smlouva, a jsou-li tu zákonné předpoklady zápisu. Z toho však vyplývá, že cizozemská společnost s r. o., přeměnila-li se v tuzemskou společnost s r. o., musí vyhovovati všem podmínkám zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., na něž jest vázána právní jsoucnost tuzemské společnosti s r. o., má-li býti zapsána jako společnost tuzemská, jmenovitě, že musí předložiti společenskou smlouvu, odpovídající tuzemským zákonům a opatřením se všemi přílohami, předepsanými tuzemskými zákony, aby ji soud mohl prozkoumati. Těmto podmínkám nebylo v tomto případě vyhověno a zůstávali naopak základy právní existence této společnosti s r. o. nedotčeny, což jest nepřípustno, ježto přece nelze tuzemské společnosti s r. o. zapsati do obchodního rejstříku na základě společenských smluv, nevyhovujících tuzemským zákonům, i když se vůbec nepřihlíží k tomu, že podobného postupu, jaký byl zachován v tomto případě, mohlo se použíti k tomu, by se obcházela ustanovení tuzemských zákonů, jež se jeví nepohodlnými, zřízením tuzemských závodů a přeměnou jich na tuzemské společnosti s r. o.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Při zápisu tuzemské odbočky cizozemského hlavního závodu podrobena jest sice cizí společnost zdejším předpisům ohlášení, v §§ 11 a 12 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. uvedeným, jakž výslovně stanoví § 110 cit. zák., avšak pokud jde o obsah smlouvy společenské není předepsáno, že by smlouva ta se musila veskrz krýti se zdejšími zákonnými předpisy. Při vyřizování návrhu na zápis zdejšího pobočného podniku společnosti cizí, mající svůj závod hlavní v cizině, soud jest tedy omezen co do zkoumání obsahu smlouvy společenské. Podmínky zápisu tuzemské společnosti s r. o. do rejstříku jsou obsaženy v prvém oddílu prvé hlavy cit. zákona o společnostech s ručením obmezeným, kdežto při návrzích na zápis pobočného závodu cizozemské společnosti, mající svůj hlavní závod v cizině, hleděti nutno k ustanovením § 107 a násl. cit. zákona. A také byl skutečně svého času zápis tuzemské odbočky hlavního závodu firmy "W. R., Gesellschaft mit beschränkter Haftung" v Pankově u Berlína podle posléze citovaných zákonných předpisů povolen a proveden. Návrh, aby povolen byl zápis usnesení společnosti, že sídlem jejím jsou nyní Podmokly a nikoliv Berlín a aby vymazáno bylo označení "tuzemský závod hlavního závodu v Pankově u Berlína", jeví se tudíž ve své podstatě návrhem na zápis tuzemské společnosti s ručením obmezeným, jejž soudu jest vyřizovati podle předpisů prvého oddělení prvé hlavy zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., při čemž na věci ničeho nemění okolnost, že některá ustanovení tohoto oddílu, tak zejména §§ 11 a 12 podle § 110 cit. zák. - na zřeteli míti dlužno i při zápisech cizích podniků. Tomuto výkladu odpovídá i ustanovení zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 sb. z. a n. na rok 1920, z něhož patrno, že jen podniky cizozemské, které ministerstvem k tomu vyzvány byly, aby přeložily sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení do oblasti státu československého, nemusí se domáhati připuštění k provozování obchodů v tuzemsku, jehož podle zákonných ustanovení by potřebovaly, a že jsou vůbec sproštěny povinnosti, jež po zákonu mají podniky cizozemské, aby mohly obchody v tuzemsku provozovati. Předpisy o opovědích podle zákona toho ovšem zůstávají v platnosti. Žadatelka sama v dovolacím rekursu uvádí, že vyzvání takového neobdržela. Přesídlila-li tedy do oblasti tohoto státu, platí pro ni předpisy o zápisu firem tuzemských a ten nelze provésti pouhým označením usnesení přeměny sídla, jelikož soud má v případě tomto povinnost zkoumati, jsou-li tu všechny podmínky pro zřízení tuzemské společnosti s ručením obmezeným, a zejména pustit se do podrobného zkoumání společenské smlouvy se stanoviska předpisu prvého oddělení prvé hlavy zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zákoníka.