Rc 6351/1926
Rozsudek proti firmě kupce jednotlivce má právní účinnost jen proti kupci jednotlivci, jenž byl majitelem firmy v době podání žaloby, třebas se napotom firmy vzdal (firma byla vymazána z obchodního rejstříku). Kupec jednotlivec není tu třetí osobou ve smyslu §u 37 ex. ř., třebas byla exekuce právoplatně povolena proti firmě.

(Rozhodnutí ze dne 07.10.1926, Rv II 462/26)
Z odůvodnění.
Žaloba, jíž domáhala se Emma Sch-ová vyloučení věcí z exekuce vedené proti firmě Alberta Sch., byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opřenému jen o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), nelze přiznati oprávnění. Dovolatelka ve svých vývodech přehlíží, že firma obchodníkova jest pouze jménem, pod kterým provozuje obchod a kterým se v obchodě podpisuje (čl. 15 obch. zák.). Tím jest, pokud jde o firmu kupce jednotlivce, význam firmy vyčerpán. Firma kupce jednotlivce, jakožto jeho jméno kupecké, není samostatným právním podmětem; jím jest jen její majitel. Proto má rozsudek , vydaný proti firmě kupce jednotlivce, právní činnost jen proti kupci jednotlivci, bez ohledu na to, zda se kupec později firmy vzdal, pokud se týče, zda firma byla z obchodního rejstříku vymazána (srov. Staub-Pisko, kom. k čl. 15 obch. zák.). Rozsudek krajského soudu v Jihlavě ze dne 12. listopadu 1925 Ck II 28/25 byl vydán proti protokolované firmě Albert Sch.; za exekuci bylo na základě tohoto rozsudku žádáno a exekuce byla povolena proti téže firmě. Jedinou majitelkou této firmy byla dle zjištění obou nižších soudů v době podání žaloby ve sporu Ck II 28/25, z něhož vzešel exekuční titul (25. května 1925) nynější žalobkyně Emma Sch-ová, a byla jí do dne, kdy byla z rejstříku vymazána (3. září 1925). Z toho je zřejmo, že v onom sporu pod firmou Albert Sch . byla žalována a souzena dovolatelka jako jediná majitelka této firmy. Na tom ničeho nemění, že v době vydání rozsudku tato firma již neexistovala, byvši dne 3. září 1925 z obchodního rejstříku vymazána; tím zanikla jen firma, jako kupecké jméno (čl. 25 obch. zák.), ale nezanikla její majitelka, jako pravý podmět právní, který jedině byl odsouzen. Zda exekuce právoplatně povolená usnesením krajského soudu ze dne 16. prosince 1925, právem byla povolena a vykonána proti firmě Albert Sch. v době, kdy tato firma byla již z rejstříku vymazána, nemá v tomto sporu významu. Rovněž nemá významu otázka, zda v případě, že by vymáhající věřitelka na základě exekučního titulu, znějícího proti firmě Albert Sch., byla zažádána o exekuci proti nynější žalobkyni osobně jako poslední majitelce uvedené firmy, bylo by bývalo třeba listinného důkazu o totožnosti osoby, proti níž se vede exekuce, s osobnou jmenovanou v exekučním titulu (nikoliv o právní posloupnosti po rozumu § 9 ex. ř., která dle uvedeného zde vůbec nepřichází v úvahu, protože nenastala změna v osobě dlužnice, nýbrž jen v jejím označení). Neboť žaloba podle § 37 ex. ř., o jakou tu jde, není prostředkem, kterým by mohlo býti čeleno případným formálním nedopatřením, vyskytnuvším se při povolení nebo při výkonu exekuce. Pro posouzení přípustnosti, pokud se týče opodstatněnosti vylučovací žaloby jest jedině rozhodujícím, zda žalující strana jest v exekučním řízení třetí osobou ve smyslu § 37 ex. ř., a zda jako taková výkonem exekuce byla materielně poškozena ve svých právech. K těmto otázkám dlužno v tomto případě odpověděti záporně. Přiznává-li zákon v § 37 ex. ř. třetí osobě právo podati odpor proti exekuci, má tím na mysli osobu rozlišnou od stran exekučního řízení, tedy osobu, která není ani vymáhající věřitelkou ani dlužnicí. Dle toho, co bylo uvedeno, je však dovolatelka přes to, že jak exekuční titul, tak i návrh exekuční a povolující usnesení zněly proti firmě Albert Sch., v exekučním řízení stranou povinnou, poněvadž, jak dolíčeno, ve sporu Ck II 28/25, z něhož vzešel exekuční titul, pod uvedenou firmou, tedy pod jejím kupeckým jménem, byly ve skutečnosti žalována a odsouzena ona jako tehdejší jediná majitelka firmy. Za tohoto stavu věci zajisté nelze tvrditi, že by dovolatelka, když výkonem exekuce byly postiženy věci, jež jsou nesporně jejím vlastnictvím, byla výkonem exekuce materielně poškozena ve svých právech způsobem, jejž by bylo lze napraviti žalobou podle §u 37 ex. ř. Právem proti nižší soudy uznaly, že vylučovací žaloba dovolatelce nepřísluší.