Rc 6339/1926
Opomenutí kromě poměrů obligačních zakládá, jsouc bezprávným, pouze tehdy závazek k náhradě škody, ukládá-li zákon povinnosti k positivnímu jednání.

Pokud neručí pořadatel noční slavnosti na hoře za úraz, jejž utrpěl návštěvník, nadcházeje si cestu, pádem do lomu.

(Rozhodnutí ze dne 06.10.1926, Rv I 216/26)
Z odůvodnění.
K-ské družstvo pořádalo slavnost "pálení čarodějnic" na hoře K., náležející musejnímu spolku v P. Slavnost navštívila též žalobkyně, jež na zpáteční cestě za tmy šla po neosvětlené stezce podél lomu, zřítila se do lomu a těžce se poranila. Žalobní nárok proti družstvu neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska dovolacího důvodu podle §u 503 čís. 4 c. ř. s. vytýká dovolatelka rozsudkům nižších soudů, že přehlédly, že žalované družstvo se dopustilo druhého opomenutí, nepostaravší se o bezpečnostní opatření na stezce vedoucí z hradu K. nejkratším směrem do S. a Ch. v tom směru, by nikdo ze stezky té v noci nezbloudil a do otevřeného lomu nespadl; že tam nezřídilo se pokraji lomu zábradlí, že stezku neosvětlilo a výstražnými znameními neopatřilo. Výtku tuto činí neprávem, neboť může sice bezprávný čin, jenž zakládá povinnost k nápravě škody, býti též rázu negativního (opomenutí), opomenutí však jest kromě poměrů obligačních jen tehdy bezprávným, když zákon ukládá povinnost k positivnímu jednání, jako na př. opomenutí bezpečnostních opatření, která činiti má podnikatel dolování náležitým ohrazením, nebo podnikatel závodu podle §u 74 živn. novely ze dne 8. března 1885, čís. 22 ř. zák. v zájmu pomocníků a dělníků, opomenutí postavení výstražných znamení při stavbě (§ 380 tr. zák.). V tomto případě nemůže se však žalobkyně odvolávati na zákonný předpis, podle něhož by povinno bylo družstvo, jež pořádá slavnost na některém místě, postarati se o to, by účastníci slavnosti, až večer domů půjdou mimo pravidelnou cestu, nezvali úraz tím, že, volivše stezku málo schůdnou, neosvětlenou, poblíže propasti vedoucí, když cesta pravidelná, byť i delší, jest bez nebezpečí, od směru stezky se ve tmě uchýlí a do lomu spadnou. Když nejde o děti a lidi potřebné, nýbrž o lidi dospělé, kteří jsou v plném užívání rozumu, musí se tito sami chrániti před úrazem a šetřiti opatrnosti, kterou zákon při obyčejných schopnostech u každého člověka předpokládá (§ 1297 obč. zák.). Jest též pravdou, že noční slavnost "pálení čarodějnic" pořádalo na hradě K. "K-cké družstvo" a nikoli majitel K-cké hory "musejní spolek v P.". Vzhledem k tomu přehlíží žalobkyně, že družstvo nebylo ani oprávněno na cizím pozemku postaviti zábradlí, zřizovati výstražná znamení. Přehlíží té, že slavnost pořádána byla v nádvoří hradu K. a nikoli na celé K-cké hoře a že, vracel-li se někdo z místa slavnosti domů, aby si cestu zkrátil, stezkou méně schůdnou, jdoucí mimo cestu pro průvod určenou, která byla bez nebezpečí, cestou vykazující zatáčky poblíže lomu, činil tak na vlastní nebezpečí a vlastní zodpovědnost, to tím spíše, když sám, jako žalobkyně, neznal cesty, kterou volil a když po ní kráčel v noci za tmy, kdy stezka byla neosvětlena a, jak každému člověku z okolí povědomo, vedla poblíže propasti, způsobené lámáním kamene, kterým tři čtvrtiny hory byly již, jak nižší soudy zjišťují, vylámány a odvezeny, a když pak s této stezky zbloudil a do lomu spadl. Na omylu jest dovolatelka, míníc, že mohlo družstvo použití stezky na plakátech a pozvánkách zakázati; vždyť nebylo k takovému zákazu ani oprávněno. Mohlo sice upozorniti na nebezpečí cesty v té době noční, avšak, když toho neučinilo, nepřevzalo nikterak na se zodpovědnost za úraz žalobkyně. Žalobkyně byla tehdy osobou dvacet roků starou, tedy dospělou, u které lze předpokládati tolik rozumu a soudnosti, že se může sama uchrániti nebezpečí. Kázal již zdravý rozum a vrozená opatrnost, by žalobkyně nepoužila ke zpáteční cestě stezky v noční době za tmy neosvětlené, klikaté, nad kamenným lomem vedoucí, jejíhož směru ani sama dobře neznala. Neodpovídá tedy žalované družstvo za následky úrazu, který žalobkyně pádem do lomu utrpěla. Pokud přičítá výhradnou vinu neb aspoň spoluvinu na svém zranění žalovanému družstvu, právem nižší soudy zavinění žalovaného družstva neuznaly, neboť družstvo nedopustilo se svými jednateli bezprávného činu, ani positivního ani opomenutí, jenž by závazek k náhradě škody zcela neb z části odůvodňoval.