Rc 6269/1926
Reální dělení společné nemovitosti podle § 843 obč. zák. lze připustiti pouze tehdy, bude-li v jednotlivých dílech zachována podstata a cena věci. Rozdělování celých budov neb i pozemků mezi spoluvlastníky jest však jakousi dohodou mezi spoluvlastníky, k níž nelze nutiti žalobou na zrušení spoluvlastnictví podle §u 830 obč. zák.

(Rozhodnutí ze dne 14.09.1926, Rv I 2144/25)
Z odůvodnění.
Žalobě o zrušení spoluvlastnictví k usedlosti N. na Smíchově buď skutečným fysickým rozdělením nebo soudní dražbou procesní soud prvé stolice vyhověl.

Odvolací soud k odvolání žalované zamítl žalobu, pokud se domáhala zrušení spoluvlastnictví skutečným fysickým rozdělením nemovitosti.

Důvody:

Soudní znalci uznali, že usedlost N. tvoří uzavřený hospodářský celek, že budovy (vila a ostatní hospodářské budovy) jsou fysicky nedělitelné a že pozemky k usedlosti patřící jsou různé hodnoty, nechť se odhadují podle hospodářské ceny aneb jako místa stavební. Z těchto zjištěných skutečností vyplývá nutně závěr, že usedlost jest fysicky nedělitelnou, a jest posudek znalců, uvedený v dodatku k znaleckému posudku, že fysické rozdělení usedlosti N. jest možné a že je již také provedli, sám v sobě v rozporu. Rozdělení usedlosti, jak je navrhli znalci (na dva díly, k prvnímu patří vila a část pozemků, k druhému hospodářská stavení a ostatní pozemky), podle zjištěné hodnoty budov a pozemků nelze vůbec za fysické rozdělení usedlosti pokládati.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Jako jediný dovolací důvod uplatňuje ve svém dovolání neprávné právní posouzení věci (čís. 4 §u 503 c. ř. s.), leč neprávem. Dle názoru dovolatelky nemůže prý ani ta okolnost, že usedlost N. tvoří uzavřený hospodářský celek, ani to, že budovy jsou fysicky nedělitelné, ani konečně skutečnost, že pozemky k usedlosti patřící jsou různé bonity, odůvodniti závěr, jejž prý odvolací soud dokonce za nutný považuje, že usedlost N. není možno fysicky rozděliti. V dovolacím řízení jde již jen o tuto otázku reální dělitelnosti této hospodářské usedlosti po rozumu §u 843 obč. zák., kterou chce míti dovolatelka oproti odvolacímu soudu kladně zodpovězenou. Než vývody její nejsou s to, by vyvrátily opačný správný názor soudu odvolacího. Dovolatelka klade důraz na to, že nežádá fysického rozdělení budov, nýbrž usedlosti, takže prý budovy zůstanou samozřejmě nerozděleny a mohou připadnouti buď všechny jednomu dílu nebo se rozdělí tak, že jednotlivé z nich budou patřiti k jednomu, ostatní k druhému dílu, jak si také na ten způsob počínati znalci, přikázavše vilu jednomu dílu, ostatní, zejména hospodářské budovy, druhé části. Ani různost bonity jednotlivých pozemků k usedlosti patřících nemůže prý tvořiti vážnou překážku fysického rozdělení jejímu. První část těchto vývodů nasvědčuje tomu, že ani dovolatelka sama nedovozuje možnost, arciť právní možnost fysického dělení každé jednotlivé součástky společné usedlosti, nýbrž že poukazuje toliko na možnost rozdělení jednotlivých celých budov, ať již obytných neb hospodářských, mezi obě strany, kterážto možnost však neodpovídá právnické konstrukci o společenství statku a nedílnosti spoluvlastnictví k ideálním podílům, zaručující každému spoluvlastníku stejné právo ku každé součásti společné věci (§§ 825, 828, 833 obč. zák.). Takovéto rozdělování celých budov neb i pozemků mezi společníky není reálním dělením po rozumu §u 843 obč. zák. nýbrž již jakousi dohodou mezi stranami, která by nahradila fysické dělení jednotlivých, všem společníkům stejně ideálně patřících součástek společné usedlosti. K takové dohodě nelze však spoluvlastníka nutiti žalobou na zrušení spoluvlastnictví po rozumu §u 830 obč. zák. Dovolatelka poukazuje zcela bezdůvodně v té příčině k zákonům o pozemkové reformě a fysickému dělení zabraných velkostatků, neboť toto dělení, správně rozdělování celých objektů zakládá se na docela mocenském podkladě, než právo spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví, a nelze výjimečných oněch zákonů obdobně použíti při posouzení práv spoluvlastnických, upravených zákoníkem občanským. Tento zákon připouští za určitých, v tomto případě již nepopřených předpokladů zrušení spoluvlastnictví k věci, nelze-li ji reálně děliti, soudní dražbou. Důkaz o tom, že usedlost N. lze fysicky rozděliti tak, že by z velké společné usedlosti povstaly dvě sice menší, avšak v podstatě a účelu hospodářském sobě rovnocenné usedlosti, žalobkyně dle zjištění odvolacího soudu nepodala. A právě na této možnosti podstatně záleží, neboť reální dělení lze připustiti jen tehdy, když v jednotlivých dílech zachována bude podstata a cena věci. V tomto smyslu vyznělo již také rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. 1187 sb. n. s. a po něm stejně i rozhodnutí čís. 5266 sb. n. s., jež obě kladly váhu na povahu reality jako hospodářského celku a vzájemnou souvislost pozemků a hospodářských budov, bez nichž, ať těch nebo oněch, hospodářského účelu dosáhnouti nelze. V souzeném případě jde dle zjištění nižších soudů o docela samostatnou, zdí a plotem ohraženou a komplexem domů ve velkoměstě (na Smíchově) uzavřenou hospodářskou jednotku, kde by nešlo o větší neb menší obtíž při provedení fysického rozdělení reality, nýbrž i o značné zmenšení ceny reality fysickým dělením v případě nemovitosti jejího zastavění, kteroužto nemožnost znalci nevylučují. Podle §u 843 obč. zák. jsou zde proto jen podmínky pro zrušení spoluvlastnictví soudní dražbou, jak to zcela správně a případně vyslovil soud odvolací.