Rc 6162/1926
Nelze povoliti exekuci zabavením nároků a přikázáním k vybrání, které prý příslušejí povinnému proti poddlužníkovi, jehož povinný pověřitel inkasem pohledávek, které povinnému příslušejí proti jeho dlužníkům za dodané zboží.

(Rozhodnutí ze dne 01.07.1926, R II 173/26)
Z odůvodnění.
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením nároků a jich přikázáním k vybrání, které prý příslušejí povinné straně proti G-ovi, z toho důvodu, že pověřila povinná strana poddlužníka G-a inkasem pohledávek, které povinné straně příslušejí proti tuzemským dlužníkům za dodané dříví, zejména proti Janu W-ovi, takže jest poddlužník G. vůči povinné straně povinen, jednak peníze u dlužníků vybrati a jednak vybrané peníze povinnému vyplatiti nebo s nimi podle jeho příkazu nakládati. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle předpisu §u 54 čís. 3 ex. řádu musí vymáhající věřitel v návrhu na povolení exekuce mimo jiné označiti části majetku povinného, na které exekuce vedena býti má, jakož i místo, kde části ty jsou, a konečně udati vše, co podle povahy případu jest důležito pro nařízení, jež soud povolující neb exekuční má vydati pro vedení exekuce. Vymáhající věřitelka tvrdí v dovolacím rekursu, že všem těmto zákonným požadavkům dostála, když s ohledem na to, že jí není známo, zda-li jde zde o skutečný postup pohledávek povinného na poddlužníka z dodávky dříví třetím osobám, či o pouhý mandát povinného na poddlužníka k inkasu těchto pohledávek, ve svém návrhu na povolení exekuce uvedla, že žádá také zabavení pohledávek povinného, které mu proti poddlužníku příslušejí z toho důvodu, že povinný poddlužníka pověřil inkasem svých pohledávek za dodání dříví třetím osobám zejména Janu W-ovi, poněvadž tím jest dostatečně označena ona část majetku povinného, na který exekuce má býti vedena a poněvadž tím dále dostatečně vysvětlen jest poměr mezi povinným a poddlužníkem a z něho plynoucí závazek k vydání vybraných peněz poddlužníkem povinnému a poněvadž konečně uveden jest i okruh osob, na které se vztahuje vymáhající věřitelkou tvrzené inkaso pohledávek povinného poddlužníkem. Tyto vývody dovolacího rekursu nejsou však způsobilé, by vyvrátily nebo seslabily správnost názoru soudu rekursního, že k povolení exekuce zabavením nároků a přikázáním k vybrání, které prý příslušejí povinnému proti poddlužníku Šimonu G-ovi z toho důvodu, že povinný pověřil poddlužníka inkasem pohledávek, které mu příslušejí proti tuzemským dlužníkům za dodané dříví, zejména proti Janu W-ovi, není splněn předpoklad §u 54 čís. 3 ex. řádu, ježto zabavením tímto mohlo by býti postiženo jenom to, co poddlužník od dlužníků povinného již skutečně vybral, nikoli však to, co dosud poddlužníkem vybráno nebylo, ježto ohledně toho dosud poddlužník Šimon G. není dlužníkem povinného a nemůže proto z toho důvodu o nějaké pohledávce povinného vůči poddlužníku býti řeči, neboť pouhý nárok povinného na plnění proti G-ovi není nárokem majetkovým a zpeněžitelným ve smyslu §u 330 a násl. ex. ř., nýbrž nárokem osobního povinného ve smyslu §u1009 a násl. obč. zák. Poněvadž pak návrh exekuční v onom směru neobsahuje žádných údajů, a poněvadž, jak svrchu uvedeno, na pohledávky povinného proti Šimonu G-ovi, které teprve v budoucnosti inkasem oněch pohledávek vzniknou, exekuce již nyní vedena býti nemůže, jeví se zamítnutí návrhu na povolení exekuce důvodným. Na tom nemohou nic změniti úvahy stěžovatelky, zda povolením této exekuce stala by se poddlužníku křivda čili nic, a zda při tomto právním posouzení povinný a jeho poddlužník mohli by zmařiti úspěch exekuce tím, že nechají vybrati peníze od dlužníků povinného po doručení platebního zákazu, neboť úvahy tyto nejsou způsobilé, by změnily něco na předpokladu §§ů 294 a násl. ex. ř., že pohledávka povinného, která zabavena býti má, v době zabavení již musí existovati a musí také vymáhající věřitelkou jasně býti označena.