Rc 6070/1926
Nároku na zrušení spoluvlastnictví ku nemovitosti není na závadu, že by si spoluvlastník jen těžko mohl opatřiti jiný byt a že by musel platiti vysokou činži.

(Rozhodnutí ze dne 26.05.1926, Rv I 376/26)
Z odůvodnění.
Žaloba o zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem byla oběma nižšími soudy zamítnuta.

Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Právo na zrušení spoluvlastnictví nesmí býti podle §u 830 obč. zák. vykonáno v nepříhodném čase nebo na škodu ostatních spoluvlastníků, spoluvlastník musí trpěti nevyhnutelný, okolnostem přiměřený odklad; nesmí mu však býti znemožněno, by vůbec nemohl uplatniti právo v §u 830 obč. zák. zásadně mu propůjčené. Proto lze námitku nevčasnosti nebo škodlivosti žádaného zrušení spoluvlastnictví odůvodňovati pouze okolnostmi pomíjejícího rázu, nikoliv trvalými nebo takovými, jichž změny nebo konce nelze očekávativ dohledné době. Nerozhodny jsou při posuzování nevčasnosti subjektivní poměry spoluvlastníkovy a z nich vyvěrající subjektivní škoda, neboť pak by spoluvlastník pro osobní poměry ostatních spoluvlastníků začasté nikdy nemohl své právo ani vykonati, nýbrž rozhodujícími jsou objektivní poměry, jež věci samé se dotýkají a mají na ni účinek. Z těchto zásad plyne, že nelze uznati za rozhodnou okolnost, že by žalovaní si jen těžko mohli opatřiti jiný byt a že by museli platiti vysokou činži, neboť to jsou okolnosti subjektivní povahy a mimo to i okolnosti rázu trvalého, neboť s poklesem činží a odstraněním bytové nouze v dohledné době sotva lze počítati. Nelze souhlasiti ani s názorem nižších soudů, že důsledky, plynoucí ze zákona o ochraně nájemníků, a následky tíživých hospodářských poměrů jsou jen pomíjející; není jistoty, že nyní platící zákon o ochraně nájemníků nebude již obnoven, ani, že hospodářské poměry se změní v dohledné době.