Rc 6055/1926
Knihovní držitel nemůže se odvolávati na předpis §u 440 obč. zák., neměl-li důvodu k nabytí vlastnického práva. Nestačí pouhá knihovní držba, vzniklá bez řádného titulu pouhým nedopatřením.

(Rozhodnutí ze dne 22.05.1926, Rv II 83/26)
Z odůvodnění.
Žalobci domáhali se žalobu, by byli žalovaní uznání povinnými uznati, že žalobcům přísluší vlastnické právo a užívání stodoly a sklepu, dále, by žalovaní byli uznáni povinnými, zdržeti se užívání stodoly a sklepu a nebrániti žalobcům ve výkonu vlastnického práva a v užívání stodoly a sklepu. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Nižší soudy vyhověly žalobě na uznání vlastnictví žalobců ke stodole a sklepu na stavební částici čís. 136 a zdržení se dalšího užívání těchto nemovitostí z důvodu §u 440 obč. zák., ustanovujícího, že, přenechá-li vlastník touž nemovitost dvěma různým osobám, připadne tomu, kdo dříve zažádal o vklad do pozemkových knih, vycházejí však při tom, jakož i dovolávajíce se zdejšího rozhodnutí čís. 2580 sb. n. s. z mylného předpokladu, že žalujícím manželům byly odstupní smlouvou ze dne 10. srpna 1907 odstoupeny kromě jiných nemovitostí také sporná stodola a sklep. Podle doslovu této smlouvy odstoupila jim Josefa T-ová bezplatně jenom dům čís. 40 (nyní čís. 92) na stavební částici čís. 136 se zahradou p. č. 42/2 a rolí p. č. 2111 ve vl. čís. 77. O stodole a sklepě není ve smlouvě zmínky, ani o celé stavební částici č. 136, jest však nesporno, že i stodolu i sklep odstoupili spolu s usedlostí čís. 2 a jako její příslušenství manželé Eduard a Josefa T-ovi již smlouvou ze dne 15. srpna 1901, potvrzenou notářským spisem ze dne 7. května 1903, úplatně do vlastnictví žalovaným manželům Františku a Josefě V-ovým, vymínivše si doživotní užívání sklepa a polovice stodoly. V odstupní smlouvě ze dne 10. srpna 1907 jest notářský spis ze dne 11. května, správně 7. května 1903 uveden spolu s odevzdací listinou ze dne 12. května 1905 jako titul vlastnického práva odstupitelky Josefy T-ové, z čehož plyne, že předmětem smlouvy byl dům čís. 40 stojící na stav. částici č. 136 jenom v těch mezích, v jakých vznikl jako samostatná nemovitost notářským spisem ze dne 7. května 1903. Poněvadž tímto spisem odstoupili manželé T-ovi žalovaným manželům celou rolnickou usedlost čís. 2 se vším příslušenstvím, jmenovitě i se spornou stodolou a sklepem, a ponechali si z ní pouze nově vystavený domek čís. 4é se dvorem a zahradou, nelze odstupní smlouvu ze dne 10. srpna 1907 vykládati jinak, než že jejím předmětem byl jenom dům čís. 4é se dvorem a zahradou, ale beze sklepa a beze stodoly. S tímto výkladem souhlasí i nesporný přednes stran, že podle úmluv z roku 1901 a 1903 měla býti stav. částice čís. 136 rozdělena, manželům T-ovým měla zůstati jenom její část s domem čís. 40, ostatní část se stodolou a sklepem však připadnouti žalovaným manželům V-ovým, že se však neprovedl knihovní pořádek, geometr zhotovil chybný nákres, vyznačení stodoly bylo v pozemkové knize omylem vymazáno a celá stav. částice čís. 136, ale bez vyznačení stodoly, byla odloučena od usedlosti čís. 2, přenesena do nové vložky a tam zapsána jako vlastnictví odstupitelů manželů T-ových. Když tomu tak jest, a žalobci se nemohou odvolávati a odstupní smlouvu ze dne 10. srpna 1907 jako důvod nabytí sporných nemovitostí, neprokázali titulu potřebného k nabytí vlastnického práva. Odvolací soud sice praví, že žalovaní netvrdili v první stolici, že by Josefa T-ová nebyla měla vůbec v úmyslu odstoupiti žalobcům celou stav. částici čís. 136 se stodolou a sklepem, a že by proto žalobci neměli titulu k nabytí vlastnictví, ale toto tvrzení bylo obsaženo v jejich přednesu, že žaloba jest založena na pouhém nedopatření jejich právního zástupce při knihovním zápisu odstupní smlouvy ze dne 7. května 1903, a že žalobci jejich vlastnictví ke sporným nemovitostem až do roku 1925 uznávali, mimo to však bylo nikoliv na žalovaných, by popřeli titul žalobců, nýbrž podle §u 369 obč. zák. na žalobcích, by dokázali své vlastnictví a jeho titul, tedy, vzhledem k tomu, že z doslovu odstupní smlouvy ze dne 10. srpna 1907 nelze to vyčísti, by tvrdili a dokázali, že bylo vůlí stran při ujednávání této smlouvy, aby také stodola a sklep přešly do vlastnictví žalobců. Toho žalobci neučinili a opírají svůj nárok pouze o knihovní družbu, vzniklou bez řádného titulu pouhým nedopatřením. Pouhá knihovní držba není ještě vlastnictvím, bez jiného titulu může se ve vlastnictví proměniti teprve vydržením podle §§ 61 a násl. knih. zák. Naproti tomu prokázali žalovaní smlouvou ze dne 7. května 1903 řádný titul a mají nemovitosti ve fyzické držbě. Poněvadž žalobci neprokázali vlastnictví, ba ani titulu, žalovaní však titul prokázali, musila býti žaloba nejen podle §u 369 obč. zák., nýbrž i podle §§ 372 a 373 obč. zák. zamítnuta.