Rc 6040/1926
Žaloba o určení nároku jest zásadně vyloučena tam, kde je možna žaloba na jeho plnění, leč že by měl žalobce pro takový mimořádný, zásadám procesní hospodárnosti se příčící postup zvláštní prokázané důvody. Ku splnění těchto předpokladů jest přihlížeti z úřadu a to i v řízení opravném.

(Rozhodnutí ze dne 18.05.1926, Rv I 782/26)
Z odůvodnění.
Žalobě o neplatnost nájemní smlouvy bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podle úpravy žalobního návrhu a vlastních vývodů žalující strany v dovolací odpovědi nemůže býti odůvodných pochybností, že žaloba v projednávaném sporu je žalobou určovací podle §u 228, c. ř. s. Dovolání vytýká odvolacímu rozsudku právem mylné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) v otázce, zda tu jsou podmínky určovací žaloby. Již dávno je jak v písemnictví, tak i v soudnictví ustálen právní názor, že žaloba o určení nároku je zásadně vyloučena tam, kde je možnou žaloba o plnění, že se výjimka z tohoto pravidla připouští jen tehdy, když žalobce pro takový mimořádný, zásadám procesní hospodárnosti se příčící postup má zvláštní příčiny a je dolíčí, a že ke splnění těchto předpokladů určovací žaloby je přihlížeti z moci úřadu, a to i v řízení opravném. Žalobkyně ani netvrdila, že by nemohla žalovati přímo o plnění, totiž o vyklizení najatých místností a zrušení knihovního vkladu nájemních práv, nedoličuje, proč místo žaloby o plnění v právě naznačeném smyslu žaluje jen určovací žalobou, a odůvodňuje svůj zájem na tom, by v brzku o platnosti nájemní smlouvy bylo rozhodnuto, pouhým tvrzením, že "je spor o to, které nájemní místnosti má žalovaný najaty, a že peněžní ústav odpírá poskytnutí hypotéky na dům, jelikož je tento zapsanými nájemními právy značně znehodnocen". Spor o to, které nájemní místnosti má žalovaný najaty, lze stejně rychle a bezpečně rozřešiti rozsudkem o žalobě na plnění jako rozsudkem o žalobě určovací, neboť byla-li zjištěna neplatnost nájemní smlouvy, je samozřejmým důsledkem toho i soudní výrok, že žalovaný sporné místnosti, o nichž sám ani netvrdí, že by je držel z jiného důvodu než z důvodu nájemní smlouvy, musí vykliditi. Ve sporu o to není tudíž zákonného důvodu pro určovací žalobu. Stejně jej nelze shledati v domnělém znehodnocení domu zapsanými nájemními právy žalovaného. Znehodnocení nebude odčiněno ani soudním výrokem o neplatnosti nájemní smlouvy, pokud knihovní zápisy nebudou vymazány a místnosti užívané na základě nájemní smlouvy - podle názoru žalobkyně - neplatné, nebudou vyklizeny. Toho však docíliti nelze žalobou určovací, nýbrž jen náležitě ustrojenou a vybavenou žalobou o plnění. Na věci nemění ničeho okolnost, že nejde jen o nájemní práva žalovaného, nýbrž že jde též o nájemní práva jeho manželky a manželských dětí, a že žalovaný své nájemní právo přidal svému synu, neboť žalobkyně ani netvrdila a také jinak nejsou zřejmy překážky, pro které by žaloba o plnění nemohla směřovati i proti těmto osobám. Když se - jak dolíčeno - nedostává zákonných předpokladů pro určovací žalobu, bylo ji, třeba že žalovaný nedostatek ten v první stolici - alespoň na zřetelně - nevytékal, zamítnouti. Po té nebylo již třeba se také ještě obírati věcnou stránkou žaloby a není tudíž také třeba míti zřetel k vývodům dovolání co do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.