Rc 6033/1926
Již odevzdání pozůstalosti opravňuje dědice, by jako takoví a nikoliv jménem pozůstalosti domáhali se vyklizení nemovitosti, jež jim připadla z pozůstalosti.

Nicotnost právního jednání podle prvého odstavce §u 916 obč. zák. může uplatňovati nejen osoba na něm přímo súčastněná, nýbrž i třetí osoba, ale jen ta, jejíž soukromoprávních zájmů se ono jednání dotýká.

(Rozhodnutí ze dne 17.05.1926, Rv II 87/26)
Z odůvodnění.
Dům čp. 7 přešel kupem do majetku Josefy Z-ové, provdané G-ové, manželky žalovaného Bedřicha G-a a švagrové žalovaného Karla B-a. V roce 1919 Josefa G-a vlastnictví domku postoupila bratru Karlu Z-ovi, po jehož úmrtí podle zákonné postoupnosti připadl veškerý jeho majetek jednou čtvrtinou jeho žalující vdově Anně Z-ové a jeho třem nezl. žalujícím dětem, kterým by l a každému jednou čtvrtinou pozůstalost dle odevzdací listiny přikázána. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaných (Bedřichu G-ovi a Karlu B-ovi) vyklízení bytů v domě čp. 7, ježto prý v nich bydlí bez právního důvodu. svědkyně Antonie B-ová , Josefa G-ová a jejich sestra Františka P-ová potvrdily souhlasně, že dům, o který se jedná, koupen byl pro ně jejich bratry Karlem a Josefem Z-ovými, a že se stalo pouze na oko, že po kupu dům na Josefu Z-ovou, která tehdy ještě provdána nebyla, byl přip s án; dále tvrdily tyto svědkyně, že Josefa Z-ová, která se v roce 1917 provdala za žalovaného Bedřicha G-a, v roce 1919 vlastnictví k domu postoupila svému bratru Karlu Z-ovi, a byl prý to opět kup pouze na oko, poněvadž prý se stal pouze proto, aby jej, k d yby zemřela, nepodělil její muž. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto

důvodů:

Uplatňujíce jen dovolací důvod dle čís. 4 §u 503 c. ř. s., míní dovolatelé, že niší soudy vycházejí z nesprávného právního posouzení, nepřihlížejíce k jejich námitkám, jež potvrdily svědkyně B-ová, G-ová a P-ová, že žalobci nejsou vlastníky celého domu, protože smluvní jednání, jímž zemřelý Karel Z. výhradně nabyl domu, stalo se na oko s porušením spoluvlastnického práva spolunabyvatele Josef a Z-y. Jest proto dle jejich náhledu vyřešení otázky vlastnictví k domu závažným i pro tento spor, protože žalobu na vyklizení z domu mohou podati jen skuteční a opravdoví vlastníci a nikoli pouze ten, kdo jako vlastník je zapsán, ale proti jehož vlastnick é mu právu se vede spor, jehož rozhodnutí se mělo vyčkati. Dále se namítá v ohledu prvního posouzení, že žalobci jako dědici po zemřelém Karlu Z-ovi, s nímž bylo právní jednání na oko provedeno, nejsou od něho odlišní, protože dědici, na něž přešel souhrn p r áv a závazků, odpovídají za činy zůstavitelovy. Tím obracejí se dovolatelé proti názoru odvolacího soudu, že žalobci jsou chráněni, nabyvše v důvěře práv, ve smyslu §u 916 druhý odstavec obč. zák. Dovolání lze dáti za pravdu pouze v tomto názoru, ale jina k není odůvodněno a nebylo mu lze vyhověti, protože to nemůže na věci ničeho změniti ve prospěch dovolatelů. Dle zjištění, jemuž se vůbec neodporuje, nabyl Karel Z. od Josefy Z-ové provdané G-ové vlastnictví celého domu smlouvou ze dne 11. srpna 1919 a jeh o pozůstalost i s tímto domem byla odevzdána žalobcům jako jeho dědicům dle odevzdací listiny ze dne 15. února 1925. Pozůstalostním odevzdáním nastává předání "do právního držení" (§ 797 obč. zák.), tedy předání pozůstalosti a jednotlivých předmětů do ní p a třících do vlastnictví, protože již řádně v pozůstalostním řízení prokázali dědici své právo, třeba že knihovní vlastnictví se převádí až vtělením v pozemkové knize (§ 819 a 436 obč. zák.). Ale odevzdání pozůstalosti opravňuje již dědice, by jako takoví a nikoli ještě jménem pozůstalosti uplatnili hmotné právo z něho pro ně plynoucí. Jsou tedy žalobci k podání žaloby oprávněni. Dovolatelé arci tvrdili, že zůstavitel Karel Z. nebyl vlastníkem celého domu, protože ve skutečnosti byl spoluvlastníkem Josef Z. K dyby tomu tak bylo, nemohlo by se poukazovati na druhý odstavec §u 916 obč. zák., protože dědici v poměru k osobě třetí představují zůstavitele (§ 547 obč. zák.). Avšak na druhé straně nemohou ani dovolatelé tvrzením, že právní jednání, jímž zůstavitel Ka r el Z. nabyl vlastnictví domu, bylo jen na oko, přivoditi pro sebe příznivé rozhodnutí. Neboť, kdyby to i bylo pravdou, byli by Karel Z. a žalobci jako jeho právní nástupci dle skutečnosti aspoň spoluvlastníky domu. Ale spor Josefa Z-a, který zahájil o své spoluvlastnictví, není posud skončen a teprve, kdyby v něm zvítězil, mohl by na základě rozsudku v tom sporu vyneseného nabýti práva spoluvlastnického. Do té doby zůstává však Karel Z. knihovním vlastníkem celého domu a proto žalobci, jímž byla jeho pozůs t alost a tedy celý dům odevzdán, jsou zase jen k žalobě v tomto sporu oprávněni. Tak na to správně poukázal již první soud. Mimo to dovolatelé sami praví, že tímto právním jednáním prý na oko sjednaným bylo porušeno spoluvlastnické právo Josefa Z-a a že k d ovolání tomuto jsou nuceni za účelem hájení jeho práv. Prohlášení vůle na oko jest ovšem dle §u 916 prvý odstavec obč. zák. nicotným a má býti posuzováno dle své pravé, ale zahalené povahy. Je-li zevní právní jednání prohlášeno již zákonem za ničí, dáno t í m na jevo, že nicotnost jeho může uplatňovati nejen osoba na něm přímo zúčastněná, nýbrž i třetí osoba, ale jen ta, jejíž soukromoprávních zájmů se ono jednání dotýká, která jest tedy jím poškozena. Právní jednání na oko mívá totiž z pravidla za účel, by t řetí osoby byly poškozeny (srv. motivy ke III. díl. novele str. 40 a úřední sdělení ve Věstníku min. sprav. ze dne 22. března 1916, str. 114, Ehrenzweig, System, všeobecný díl § 87). Dle zjištění podal také, jak již zmíněno, Josef Z. žalobu proti pozůstal o sti po Karlu Z-ovi, zastoupené nynějšími žalobci jako dědici, na uznání, že jedna ideální polovice domu jest jeho vlastnictvím. Ale zahájení tohoto sporu posud neskončeného nemá významu pro projednávaný spor, protože nicotnost právního jednání nemohou nám i tkou uplatniti dovolatelé, kteří ani nebyli zúčastněni na něm ani nebyli jím jako třetí osoby dotčeny, protože v domě bydlí, jak dovodily nižší soudy, bez právního důvodu, což ve svém dovolání již ani nenapadají, uvádějíce toliko, že by ani Josef Z. ani K a rel Z. výpověď za svého života jim nedali a že jsou k dovolání nuceni z důvodu bytové nouze. Poněvadž žalobci jsou aktivně oprávněni v tom sporu a spor Josefem Z-ou zahájený, ale posud neskončený nemá vzhledem ke skutkovému zjištění a k vylíčeným právním p oměrům významu pro nynější právní rozepři, není dovolání odůvodněno.